Vzduch už voní jarem, všechno se probouzí, Velikonoce jsou tu! Vy jistě barvíte vajíčka, chodíte po pomlázce nebo jinak trávíte chvilky volna spojené s tímto svátkem. Zkrátka si užíváte těch našich tradičních českých Velikonoc. Přestože pro nás však tyto zvyky mohou být samozřejmostí a téměř až rutinou, zcela se nabízí otázka, zda to tak vnímají všichni…
Pro odpověď nemusíme jít daleko. Internet je plný článků a videí dokazujících reakce šokovaných cizinců. Nejvíce je udivuje švihání pomlázkou, které často považují za barbarský zvyk. Když se nad tím člověk hlouběji zamyslí, není se čemu divit. Představte si situaci, kdy přijedete například na návštěvu ke svým vzdáleným příbuzným do ciziny. Ještě se ani v novém prostředí pořádně nestihnete rozkoukat a už se odněkud vyhrne skupina rozjařených hochů, kteří mlátí děvčata, a ještě za to od obětí dostanou odměnu. Dokonale matoucí, že?
Na druhou stranu i ostatní národy mají své zvláštnůstky. Zatímco ve Švédsku chodí koledovat děti převlečené za čarodějnice a ve Finsku vyhánějí ohněm zlé duchy, ve francouzském městě Haux místní vaří omeletu. A berou to ve velkém! Z jejich kulinářského výtvoru se nají až 1000 lidí!!!
Na Bermudách vzletí o svátcích k obloze papíroví draci. Tento pěkný zvyk vznikl v prostředí nám studentům blízkém: ve škole. Údajně se jedna učitelka rozhodla přiblížit žákům nanebevzetí Ježíše Krista, a proto vytvořila papírového draka s konstrukcí kříže, který pak vyletěl až k nebi. Z toho si naši drazí učitelé můžete vzít příklad. Jak vidíte, k položení základů celosvětově známého zvyku, který proslaví vaši zemi, stačí dva klacky, kus papíru a provázek. Takže s chutí do toho😊!
Tradice lámající rekord vší divnosti je nepochybně Filipínské křižování. Ve snaze přiblížit se velikonočnímu příběhu a očistit se od hříchů se dobrovolníci nechávají bičovat a následně i přibít na kříž. Paradoxem je, že stát, a dokonce ani církev tuto tradici nijak nepodporují a rádi by ji zrušili. „Odsouzenci“ jsou na kříži schopni vydržet až dvě hodiny, než jsou sejmuti a většinou odvezeni do nemocnice. No posuďte sami, jsme opravdu my ti největší barbaři?
Bylo zmíněno mnoho zvyků a obyčejů a každý z nich zcela jiný. Každý národ je tím jedinečný a výjimečný. A právě v tom se možná skrývá to kouzlo. Ať tedy Velikonoce slavíte kdekoli a jakýmkoli způsobem, přeji vám, aby byly šťastné a veselé!