Pomalu už začínalo jaro, ale celý kraj ještě kryl sníh. Počasí však bylo to poslední, nač by kdo myslel. Do té naší republiky, která zůstala po podzimních událostech v Mnichově jaksi „ořezaná“ a jejíchž pár měsíců existence se do historie zaznamenalo s hořkou pachutí porážky, přijela německá armáda. Bylo 15. 3. 1939 a právě zanikla tzv. „Druhá republika“ a na našem území vznikl Protektorát Čechy a Morava, respektive, jelikož napříště už bude vše dvojjazyčné, Protektorat Böhmen und Mähren.
Nacistickou armádu řada některých obyvatel, především etnických Němců (ale samozřejmě ne všech), vítala. Na druhé straně se objevily i náznaky odporu, od nesmeknutí klobouku před vysokým důstojníkem po hrozící pěsti. Tito běžní obyvatelé, ať na jedné či druhé straně, nebyli schopni běh událostí nijak ovlivnit.
Už když jsme kvůli Mnichovské dohodě v září minulého roku přišli o pohraničí, nevypadalo to pro nás, jako pro Československo, dobře. Hitlerovy velkoněmecké choutky nemohlo uspokojit nějakých 30 000 km² a náš stát byl poměrně průmyslově rozvinutý, takže využíval problémů První republiky k jejímu zničení.
Jde především o otázky národnostní. Velká část z třímilionové německé menšiny, která žila především v zabraných Sudetech, ale i v jiných částech Československa, si nadále přeje úplné připojení Druhé republiky k Německu. Na Slovensku také existují jisté autonomické tendence, které Hitler podpoří. Kolem poledne 14. 3. 1939 vyhlašuje Jozef Tito samostatný Slovenský štát, Maďarsko získává pod svou správu Podkarpatskou Rus a prezident Emil Hácha, který je ve své funkci od podzimu 1938, má přijet do Berlína.
Tady mu Hitler oznámí, že se u československých hranic nachází německá armáda. Hácha, který se předtím po upozornění führerovi pravé ruky, velitele Luftwaffe Hermana Göringa, že v případě vzdoru srovná Prahu letecky se zemí, zhroutil, podepisuje v časných ranních hodinách 15. března dokument, kterým žádá armádu Třetí říše o ochranu pro Čechy a Moravu. To je de facto rodný list Protektorátu Čechy a Morava.
Do večera je obsazena celá země. Vojáci Třetí říše vylepují plakáty v děsivé češtině, např.
„Na rozkas Votze a neivršiho Prezidenta německe Armady převzal sem v zemi česke s nešnim dnem celou moc. Hlavni-Quartier Praha, dne 15. Března 1939. Blaskowitz, General Pjechoty.“
Navečer přijíždí Hitler do Prahy, a protože nechal zpozdit vlak s Háchou, který se také vracel do Prahy, vítá na Pražském hradě německý vůdce českého prezidenta a nikoliv naopak.
Ze dne na den se začíná jezdit vpravo, úředním jazykem se stává němčina, platí se protektorátní korunou, potraviny už bez lístků nezískáte, místo státní vlajky visí všude ty nacistické, rozbíhá se perzekuce Židů a nepohodlných nebo odbojných obyvatel… Jednoduše startuje nová doba, kterou, pokud ji chceme popsat co nejvíce nestranně, mohou dokreslit čísla:
- 6 let (15. 3. 1939 – 9. 5. 1945)
- 250 000 obyvatel (zemřelo v přímém důsledku okupace)
- 2+2 (2 říšští protektoři a 2 zastupující říšští protektoři)
- 1 (Státní prezident Emil Hácha s minimem moci)
- A bezpočet (zničených lidských životů)