Ahoj, jmenuji se Sofie a teď vám budu vyprávět příběh, který se na gymplu stal mně a mým kamarádům.
Jak už jsem říkala, stalo se to, když jsem chodila na gympl. Když jsem tam já a moji kamarádi nastoupili do primy, školu jsme logicky vůbec neznali a často jsme se tam ztráceli. Proto jsme si jednou se Sárou, Honzou a Davidem, mými kamarády, řekli, že až budeme mít volnou hodinu, školu pořádně prozkoumáme.
Netrvalo to dlouho a nějaká hodina nám skutečně odpadla. A tak jsme se sebrali a začali prozkoumávat každou sebemenší chodbičku školy. Když jsme se dostali do přízemí, objevili jsme schody dolů. Byly však označené cedulí s nápisem ZÁKAZ VSTUPU, a tak jsme tam radši nechodili. Rozhodli jsme se, že se hned na další hodině zeptáme učitelky, co tam je a proč se tam nesmí.
Další hodinu byla matika. Měli jsme štěstí, protože nás učila hodná učitelka, a doufali jsme, že nám odpoví na naši otázku. Hned na začátku hodiny se jí David zeptal, ale ona nám řekla jen to, že tam za žádnou cenu nesmíme chodit. O to jsme měli větší nutkání se tam jít podívat.
Po škole, když tam už nikdo nebyl, jsme si vzali baterky a šli jsme do té chodby. Zdálo se to jako normální sklep, ale místo nějakého skladiště, jak to ve sklepech bývá, tady bylo mnoho opuštěných učeben. Pokračovali jsme dál a dál a chodba se zdála být nekonečná. Najednou jsme z jedné té třídy uslyšeli nějaké divné zvuky. Se Sárou jsme se rozběhly zpátky, Honza zůstal stát na místě a David se tam šel podívat. Vyběhly jsme ven z té chodby a čekaly, jestli se kluci nevrátí. Potom jsme už jen slyšely Davidův křik a pár sekund na to k nám doběhl Honza. Když jsme se ho ptaly, co se tam stalo, odpověděl, že neví. Ale Davida už nikdy nikdo neviděl.
Tereza Szilágyiová