Doba covidová se promítla do našich životů každým svým coulem a my zůstali na pospas svým komfortním zónám v podobě pracovních stolů, židlí, postelí (či Netflixu..). Ohraničeni v prostoru našich domovů a virtuální reality jsme přivykali (a možná stále přivykáme) tomu novému prazvláštnímu řádu věcí, jejž není snadné uchopit.
Není asi nutné dodávat, že v důsledku uzavření téměř všech ekonomicky činných zařízení, byly možnosti kam si jít zacvičit či zaposilovat značně zredukovány – ostatně jako cokoli jiného. Endorfiny, hormony štěstí, vyplavované právě při sportování, se tedy najednou staly (nejen z důvodu absence školního tělocviku) pátým kolem u vozu. A pro ty, kteří sportovali častěji než dvakrát do týdne na školních hodinách tělocviku, či pro profesionální sportovce, se stala doba zavřených sportovišť noční můrou. V každém případě jsme za lovem sportovních a pohybových aktivit byli více či méně vyhnáni ven, či ponecháni na pospas online seminářům a videím, aby svalová hmota nezůstala pouhou hmotou a pouhá hmota se nepřetvořila v hmotný tuk.
Kromě jógy, posilování (doma či venku), boxování či zimního běžkování, přibylo také rekreačních běžců a otužilců. A tak se tedy celkem často stávalo, že na procházce kolem vaší oblíbené vodní plochy jste mohli potkat čím dál více Wim Hofů ve swim-houfech, otužujících se z plných plic ve vodě plné ledu. Zlepšuje to zdraví fyzické i psychické a za ten nával hormonů štěstí to prý stojí. To musí být ale hormonie.
Tohle všechno bylo a než se dočkáme otevření posiloven či jiných podniků, které nám pravidelný pohyb značně usnadňovaly, bude to nejspíš ještě trvat. Co je však podstatné, je, že jaro se sluncem s intenzivnějším vitaminem D už jsou zase zpět a přináší nám opět novou kolekci paprsků, které přímo vybízejí k pobytu venku. I vy sami jste při vyplňování dotazníků k distanční výuce uváděli, že hodně času (nejen sportem) trávíte venku, tudíž se dá minimálně říct, že 9 z 10 studentů doporučuje. A tak hybaj ven, ať se naše svaly hýbaj, polapte si endorfín, aby nebyl covid-splín!