„Bowling na sáňkách“ aneb kdo se vyhne, přežije

Každý z nás jako malý zbožňoval sáňkování, nemám pravdu? I s přibývajícím věkem se k němu všichni rádi vracíme, protože nám přináší zpět vzpomínky z dětství. Dost možná je tomu tak, také z toho důvodu, že se při něm člověk jako dospělý baví ještě líp než dřív. V letošním roce, kdy se z důvodu celosvětové pandemie uzavřely lyžařské areály s vleky, popularita sáňkování ještě vzrostla.

Možná jste na sociálních médiích zaznamenali i zmínku o otevření přírodní sáňkařské dráhy startující u rozhledny Černá Studnice, která se nachází nedaleko za humny. Oficiálně zpřístupnili organizátoři v letošní sezóně 16. ledna dráhu veřejnosti. My v redakci jsme reklamě na sociálních sítích neodolali a hned v den otevření jsme vyrazili vstříc sněžnému dobrodružství.

Z důvodu úspory vlastní energie jsme se rozhodli využít nabídky vypůjčení saní za 200 korun (+500 korun záloha) u rozhledny, abychom se s nimi netáhli do kopce.  Museli jsme se tedy přizpůsobit otevírací době rozhledny. Vyrazili jsme proto již brzy ráno, abychom jsme se vyhnuli davům turistů.  Na Černou studnici jsme z Jablonce dorazili hned v 10, kdy se otvírá.

Po výšlapu na rozhledu se nám vize sjezdu dolů na saních zdála jako odměna. To jsme ale ještě netušili, že si to celé velmi idealizujeme. Po krátké pauze na čaj a výpůjčce saní, jsme celí natěšení vyrazili na začátek trasy.

Na základě promo videí a propagace ze sociálních jízd jsme si o dráze vytvořili naprosto jasnou představu. Představovali jsme si čtyřkilometrovou upravenou dráhu, po níž sjedeme až dolů k vleku u Filipa na Smržovce.  Po sjezdu prvního kopečku se nám však tato představa zhroutila přímo před očima. Dráhu sice někdo po ránu upravil, ale cesta rozhodně nebyla tak pohádkově sjízdná jako v našich hlavách. Když už jsme se náhodou rozjeli, museli jsme o sto šest brzdit, abychom nesrazili nezkušené turisty, kteří se rozhodli tou samou dráhou vyjít nahoru na rozhlednu.

Jak jsme později zjistili, podíl na stavu dráhy měli ale i organizátoři, protože trasu od sjezdovky na rozhlednu opravdu špatně označili. Nejlepší úsek přišel až na úrovni sjezdovky u Filipa. Tam se sáňky najednou rozjedou rychlostí blesku. Doporučujeme ale dávat si stále pozor na postranní závěje, protože při nárazu vám hrozí katapultace do sněhu stejně jako nám.

Na konci dráhy u lyžařského vleku nás přivítaly davy nadšenců z Prahy, kteří se na výlet teprve chystali. Překvapením však byli také lenoši čekající na taxi, odvážející nahoru na rozhlednu, aby se potom mohli pouze svést z kopce dolů. My jsme u stánků odevzdali sáňky, za něž nám vrátili zálohu, a zahřáli jsme se teplým čajem.

Pro zpestření zimního výletu se zdá sáňkařská dráha jako skvělý nápad, avšak musíte se dopředu obrnit proti proudícím davům turistů nebo si vzít vlastní saně, abyste si mohli vyrazit zasáňkovat již v brzkých ranních hodinách.

Do Mexika během pandemie

Dostali jste chuť na tradiční mexické tacos, enchiladas či snad tequilu na zlepšení nálady? Bohužel vám s ohledem na koronavirovou situaci neporadíme, na kdy nejlépe zabookovat do Mexika váš let. Avšak máme pro vás tip, kde alespoň skrze kulinářský zážitek okusit mexickou kulturu.

Pokud si chcete zamilovat Mexiko na talíři, zavítejte v Liberci na Soukenném náměstí do podniku „Ooh Mexicano“. Již na první pohled vás okouzlí interiér restaurace hrající všemi barvami. Sám o sobě vytváří velmi příjemnou atmosféru vybízející k posezení. Momentálně působí však tato atmosféru paradoxně smutně, protože v restauraci z důvodu hygienických opatření kromě obsluhy nenajdete nikoho, kdo by si tuto náramnou atmosféru užíval.

V momentální chvíli si tedy jídlo můžete objednat pouze k vyzvednutí či na dovážku. Mexické chutě si pak vychutnáte v pohodlí vašeho domova. Já bych sama za sebe jistě doporučila, udělat si menší procházku, při níž si jídlo vyzvednete osobně, abyste mohli alespoň nakouknout do interiéru restaurace nabitého spoustou energie. Možná zaslechnete i španělštinu z kuchyně, kde mezi pánvemi a hrnci tančí rodilí Mexičané.

Z nabídky jídel si jistě vybere každý z vašeho rodinného kruhu, ať už je milovníkem ostrých jídel, či nikoli. Osobně musím za naši redakci pochválit výběr z mnoha vegetariánských jídel. A pokud nejste milovníkem experimentů, zajisté oceníte i všem známí burger v mexické variaci.

Pokud o této relativně nové restauraci slyšíte poprvé, neváhejte ji vyzkoušet. Pokud však vybíráte podniky podle recenzí na internetu, na ty se v tomto případě nespoléhejte, protože jich moc nenajdete. Personál restaurace naopak vyzívá všechny strávníky k jejich vytvoření, aby jim pomohli k dalšímu rozvoji. Takže až nebudete mít náladu doma vařit, můžete podpořit lokální podnik „Ooh Mexicana“ a zamilovat si skrze jeho jídlo mexickou kulturu.

Recenze: Dvě slunce. Posvítí na cestu i vám?

Nové CD Anety Langerové, které vzniklo ve spolupráci nejen s producentem a hudebníkem Jakubem Zítkem, vás dozajista dokáže uhranout svou atmosférou plnou kmitající inspirace. Vítejte ve světě Dvou sluncí. V nekonečném vnitřním prostoru, kde je snění dovoleno. Tímto trojverším na obalu CD je soubor 13 slunečných skladeb zahájen.

zdroj: www.supraphon.cz

Při prvním poslechu si zajisté posluchač všímá nejen souhry tónů, ale také textového obsahu. Co vás tedy může příjemně překvapit? Neotřelý rytmus některých skladeb či výběr rozmanitých hudebních nástrojů od violoncella, klarinetu, pozounu až po lesní roh. Ani stavba rytmu prolínající se s příjemným altem a doplňujícími dvojhlasy váš hudební cit nenechá nezasažený. Většina skladeb se ovšem nese v pomalejším rytmu, a tak si vášniví posluchači temperamentnějších žánrů při poslechu tohoto CD nejspíš na své nepřijdou.

Milovníci básní a v nich skrytých metafor či jen obdivovatelé krásy umělečna, text jednotlivých skladeb bude něco pro vás. V kombinaci s pasážemi nedoprovázenými žádnými hudebními nástroji a vhodnou intonací vyzní hloubka textu v plné své kráse. Příkladem může být například jedenáctá skladba Antonín či emotivní Jak krásné být milován.

Celé dílo je obaleno ve zvláštním nádechu klidu podobnému lesnímu harmonickému životu. Snění je tedy opravdu dovoleno a možná že je i podmínkou pro rozlití správného dojmu. Vstupujete do prostoru nekonečna a je jen na vás, jak si své dojmy interpretujete. Při poslechu nového CD vašeho oblíbeného interpreta máte většinou předem jasno, jaký bude váš konečný názor. Byť si to nechceme přiznat, má na nás při posuzování hudebního či jakéhokoliv jiného uměleckého díla vliv právě náš pohled a stanovisko náklonnosti k danému umělci. Od tohoto předem částečně zaujatého přístupu mě oprostil vánoční dárek Dvou sluncí Anety Langerové, která většinou nepatří k mým volbám při výběru hudby k poslechu. Kvalitou svého obsahu mě tento výtvor naprosto odrovnal. Kombinací všech svých prvků tvoří CD Dvě slunce unikátní dílo zasazené do podivně plynoucí koronavirové doby. Ať nám vždy na cestu svítí SLUNCE. Anebo DVĚ J? Napsala na závěr svého CD autorka a mně nezbylo než zaklapnout sofistikovaně žlutou obálku a nechat se obklopit doznívajícím pocitem blaženosti z harmonické souhry předešlých tónů.

DOKujeme :-)

Právě teď se nacházím u Andělských vodopádů ve Venezuele, kde rozjímám o nebeské chuti latinskoamerické kávy s dechberoucím aromatem. Nad mou hlavou září nebe s četnými souhvězdími a já mám pocit, že bych se mohla vznášet. Jakkoli by se ovšem mohlo zdát, že jsem se vydala na výpravu za Atlantický oceán, zavítala jsem pouze do nově otevřené kavárny DOK v Liberci. Kavárna se nachází ve zmodernizovaném nádražním doku u hlavního nádraží v Liberci. Opuštěné prvorepublikové prostory vytváří jen pět minut od samotného centra Liberce oázu klidu, kde můžete nechat své myšlenky volně plynout a přitom si vychutnat lahodnou kávu.

Interiér kavárny vás již při vstupu okouzlí svým designem. Původní dřevěné trámy, světlé tóny a vysoké stropy dodávají prostoru otevřenost, takže se ani v případě, že v kavárně nezůstane jediný volný stůl, nebude cítit stísněně. Součást komplexu tvoří také

pražírna výběrové kávy Nordbeans, jejíž část odděluje od kavárny pouze skleněná stěna, jež nabízí zákazníkům náhled do zákulisí přípravy jejich nápoje. Nezapomenutelný dojem ve mně však zanechalo především stropní osvětlení ve tvaru souhvězdí. Myslím, že přesně pro tento designový prvek bude dok mezi širší veřejností známý. Pokud si však při své návštěvě budete chtít užívat posledního podzimního sluníčka, nechybí zde ani pohodlné posezení venku, kde si svůj nápoj můžete vychutnat.

Když se mi podařilo po vstřebání prvního dojmu najít volný stůl, zjistila jsem, že se nacházím ve Venezuele. Každý stůl má totiž přiřazenou jednu zemi, jejíž název najdete na kartičce ležící na stole, podle které je pro obsluhu při placení jednodušší identifikovat, kde se zákazník nachází. Tento prakticky nepatrný detail však působí originálněji než pouze čísla a zákazník si jej lépe zapamatuje. Shodou okolností nejen země, ve které byl umístěn můj stůl, ale i káva na mlýnku pocházela z Latinské Ameriky. Po prvním doušku lahodné kávy v tak příjemném prostředí jako by mi už vůbec nic nechybělo, avšak lahodný mrkvový dort tomu všemu ještě nasadil korunu. Pokud jste stejně jako já milovníkem sladkého, doporučuji vyzkoušet cokoli z domácí pekárny, jelikož všechny varianty dortů jsou zde pečené s láskou, což na chuti okamžitě poznáte. Pokud ovšem preferujete spíše něco slaného, ani v tomto případě vás DOK nezklame, protože mají v nabídce i spoustu slaných mňamek.

Jestli vás některá z káv osloví při návštěvě kavárny natolik, že byste si ji rádi pořídili domů, naskytne se vám jedinečná možnost si balík čerstvých zrnek koupit i na doma nebo obdarovat své přátele. Celkově na mě osobně kavárna DOK působila jako velmi inspirativní místo, ideální například k vymýšlení nových projektů, psaní článků nebo jednoduše jen k posezení s přáteli. Myslím, že v sychravém počasí vám toto místo s výbornou kávou a hygge atmosférou poskytne malý únik od reality, v němž se alespoň na chvíli zastaví čas. Ať už se rozhodnete navštívit kavárnu sami či s přáteli, rozhodně neuděláte chybu.

Recenze na knihu „FAKE NEWS“

Nejlepší kniha o fake news, dezinformacích a manipulacích

Autoři: Miloš Gregor, Petra Vejvodová, Zvol si info

V dnešní době, kdy je všude takové množství zpráv, že člověk ani neví co je pravda a co ne, se můžeme snadno nachytat a uvěřit nějaké lži. Právě z tohoto důvodu autoři přinášejí příručku, ve které jsou nejen sepsány všemožné typy manipulačních technik, ale také stručný přehled rad, jak je rozpoznat a bránit se proti nim.

Nejde však jen o pouhé fráze typu: „Neposílejte lidem své fotky a dávejte si pozor na psychopaty“ (i když to je samozřejmě taky důležité), dozvíte se i zajímavosti jako například jak vznikla historka o „Modré velrybě“, nebo kdo byli první manipulátoři v dějinách vůbec. 

To všechno je sepsáno čtivou formou, blízkou současnému jazyku dnešní mládeže. Jsem si jistá, že toto dílo čtenářům do života mimo jiné dá užitečnou schopnost rozpoznání pravdivých zpráv.

Takže neváhejte a rozhodně si knihu přečtěte!

Foto: Adam Bitman
Foto: Adam Bitman

Ukázka z textu:

Z pohodlí domova nebo cestou do práce si přečteme, co se vlastně stalo v tom Pákistánu. Pokud nás to zaujme a chceme vědět více, než zpravodajský server píše, můžeme hned najít další články a zprávy na jiných serverech. Tam se dozvíme, že zemětřesení se událo již po několikáté v posledních letech, umírají při nich stovky a tisíce lidí, vládu to stojí velké množství peněz, naštěstí mezinárodní organizace jim pomáhají se z toho dostat a…A to je zajímavé, prý ta všechna zemětřesení nejsou způsobena pohybem zemských desek, jak si všichni myslí, ale opět za to mohou Američané, protože shazují bomby na tajnou pevnost ještěřích lidí. Hm, kdo jsou ještěří lidé?