Když v 18 letech dobrovolně narukujete do války, obzvláště do brutálních podmínek na západní frontě, určitě to bude mít velký dopad na celý zbytek vašeho života. Výjimkou není ani Erich Maria Remarque, jeden z nejznámějších německých spisovatelů. Autoři tzv. ztracené generace (autoři narození kolem roku 1900, kteří se účastnili první světové války) se z války vraceli nejen s fyzickými, ale i duševními šrámy, což vedlo k jejich neschopnosti zapadnout do společnosti a vést normální život. Toto se promítlo i do jejich děl a romány E. M. Remarqua patří mezi ně. Jednou z jeho nejpopulárnějších knih je Na západní frontě klid, kterou si spolu s novým filmem z netflixovské produkce zhodnotíme a porovnáme je.
Paul Bäumer a jeho spolužáci po burcování jejich profesora pana Kantorka dobrovolně nastoupili do armády. Paul se zprvu na frontu těší, ale později zažije válku v plném světle a jeho celý svět se mu rozpadne. Jeho charakter se v průběhu války vyvíjí a on velmi rychle dospívá, přitom si ale stále zachovává kamarádskou povahu a smysl pro spravedlnost. Ve válce ztratí všechny iluze a pomalu se psychicky rozpadá. Mentálně ho při životě drží jeho přátelé, pro které je schopný udělat vše a jsou víc než jeho rodina. Jejich silné propojení je jedna z věcí, která dělá původní dílo tak reálným.
Kniha si pohrává s mnoha různými tématy, klíčovými z nich jsou zbytečnost a brutalita války. Pasáže přímo ze zákopů a bojů jsou tak brutální a realistické jako v málokterých dalších knihách nebo filmech. Absurdnost války je v knize vyobrazována Paulovými myšlenkami a rozhovory s jeho přáteli, v nichž si pokládají otázky o morálnosti svých činů a propagandě německé strany. Dalším významným tématem je rozpad Paulovy psychiky.
Já osobně jsem byl knihou pohlcen. Musel jsem si dávat chvilkové pauzy po drastických pasážích, ale jinak mě příběh chytl a už mě nepustil. Překvapilo mě, jak autenticky autor dokáže popsat hrůzy první světové války. Ve válečných filmech se jedná už o mnohokrát zpracované téma a každý nový film je v mnohém stejný jako ten předchozí. A proto jsem byl potěšen, že kniha nabídla i něco víc, něco, co jsem zatím v žádném válečném filmu neviděl: postupný a uvěřitelný psychický rozpad postavy. Ačkoli se dílo odehrává v konkrétní historické události, je ve své podstatě nadčasové. Téma války je totiž aktuální stále. Knihu by si podle mne měl přečíst každý, nejen že se dozví něco o minulosti, ale poučení z knihy v něm zůstane navždy.
A nový film? Je… dobrý. Nic víc, nic míň. Je to skvělá podívaná pro tuctového diváka, čemuž dopomáhá skvělá práce s kamerou, výprava a vybraná paleta barev. Ale pro fanoušky knihy a jiných válečných děl je to jen další neoriginální vylíčení špatnosti války. Kupodivu nejslabším článkem filmu je spojení s Remarquovou knihou. Já jsem film viděl ještě před jejím přečtením a v té době bych mu dal nadprůměrné hodnocení. Čím více jsem se však začítal do původního románu, tím více jsem byl z jeho filmového ztvárnění zklamán. Jediné, co kniha a film sdílí, jsou jména postav a nějaké vybrané pasáže, které však ve filmu nejsou tak emočně silné jako v originále. Postavy jsou oproti knize nevýrazné a nebyl jsem schopen si k nim vybudovat jakýkoli vztah či k nim cítit lítost. I tak jsem se však u sledování nenudil. Určitě ale existují i jiné, lepší válečné filmy, jako např. 1917 nebo Hacksaw Ridge. Pokud vám jde o prožití Remarquova příběhu, tak si radši přečtěte knihu nebo sáhněte po stejnojmenném filmu z roku 1979.