Série románů Zaklínač polského spisovatele Andrzeje Sapkowského se řadí mezi nejznámější a nejlepší fantasy knihy vůbec. Kvůli svému filmovému, seriálovému a hernímu zpracování se již nenajde moc lidí, co by o světě monster, kouzel a podivných bytůstek alespoň neslyšelo. A tak jsem se i já rozhodl (s určitými předsudky) Zaklínače přečíst. V tento moment jsem dočetl předposlední díl série a musím říct, že Zaklínač je jeden z nejlepších příběhů, které jsem měl kdy tu čest číst.
Jako mnozí ostatní jsem kvůli videohrám čekal spíše monotónní masakrování monster zaklínačem Geraltem, ale dostalo se mi skvěle propracovaného děje, světa, dialogů, ale hlavně postav. Největší síla Sapkowského spočívá právě v postavách, kterých je v celkem sedmi knihách zastoupeno opravdu hodně a které jsou oproti jiným knihám charakterizované velice nevšedním a nevtíravým způsobem. Mnohé z těchto postav ani nejsou pro příběh tak důležité, ale dohromady dávají celému světu správný tvar. S nimi se čtenář dobře seznámí již po jejich první promluvě, kterou autor podle typu postavy okořeňuje rozličným dialektem, zvláštním způsobem tvorby vět a nešetří ani vulgárními slovy, pokud jde třeba o trpaslíky.
Avšak ze Zaklínače především sálá genialita a um autora, který do svých knih šikovně schovává spoustu mouder a poznatků. Proto si myslím, že si každý v Zaklínači najde to své.
Zaklínač pojednává o lovci netvorů Geraltovi z Rivie, který se svou náklonností k jisté osůbce vcelku nechtěně připlete do centra událostí a mnohým její ochranou překazí plány. Knih ze série Zaklínač je celkem sedm. První dvě jsou svazky povídek, následujících pět tvoří na povídky nenavazující na výše popsaný román. Celkově je Zaklínač trošku „drsnější“, takže člověku občas běhá při čtení mráz po zádech. Jinak vřele doporučuji.