Když jsem pár týdnů zpátky otočil poslední stránku a zavřel červené desky Mlčících fontán, koulelo se mi hlavou zamotané klubko pocitů. O některé z jeho nití bych se s vámi dnes rád podělil.
Přenesme se na chvíli o téměř 70 let zpátky v čase, do Španělska. Na stránkách kalendáře stojí rok 1957 a na plakátech v ulicích na nás shlíží vědoucným pohledem diktátor Francisco Franco. Příběh této historicky poměrně přesné knížky se točí okolo dvou lidí – každý pochází z naprosto jiného světa. Tím, že Španělskou po dlouhé době izolace lehce povoluje šrouby a pouští do země bohaté cizince, vznikají naprosto unikátní místa, kde se tyto dva světy mohou potkat a protnout – jedním z nich je velký a pompézní hotel Hilton.
Mladý syn ropného magnáta, Daniel Matheson, přijíždí do Španělska především kvůli focení. Po většinu času pozoruje totalitní zemi právě přes čočku fotoaparátu, což je jedna z mnoha věcí na knížce, kterou jsem si moc užil.
Naprostým opakem Daniela je Ana – pochází z chudé španělské rodiny a její snad jedinou nadějí na lepší život je právě práce v hotelu – i když časem zjistí, že i toho je ochotná se vzdát.
Celou knížku provází úchvatná atmosféra. Pocit neustálého útlaku, ostrý kontrast anglicky mluvících bussinesmanů s chudými lidmi v totalitním státě, to vše zahalené do závoje tajemna, strachu a nejistoty. Knížka je napsána zajímavým, netradičním a strhujícím způsobem a ukazuje nám věci, kterých bychom si jinak neměli možnost všimnout.
Nerad bych vyzradil cokoliv z příběhu, protože by ztratil část něčeho, co nás nutí otočit na další stránku – a pak další a ještě jednu.
Mlčící fontány je příběh o lidech. Je to příběh ukazující nelidskost totality, která nás někde v nitru fascinuje stále a znovu, ukazující strach a naději. Je to příběh netradiční, jaký už jsem dlouho nepotkal. A rozhodně stojí za přečtení.
Už snad jen dodám, že autorka, Ruta Sepetysová, věnovala výzkumu Španělska za dob totality několik let a knížka má tak nejen úchvatný nádech, zajímavý příběh, ale i podstatnou informační hodnotu.
Už dlouho jsem nepotkal takhle dobrou knížku. Stojí za to.