Tento rozhovor byl uskutečněn s bývalým studentem našeho Gymnázia F. X. Šaldy, Matyášem Mocem. (Děkujeme za Tvůj čas!)
Jak probíhá distanční výuka na vaší škole? Kolik hodin strávíte učením online a kolik sami?
Na Právnické fakultě UK probíhá výuka různými způsoby v závislosti na konkrétních předmětech. Obecně lze říct, že přednášky jsou většinou nahrávány dopředu (s několika výjimkami) a následně jsou uloženy na YouTube nebo jiná online uložiště, odkud si je můžeme jako studenti kdykoliv přehrát. Semináře naopak probíhají v drtivé většině živě (přes MS Teams, ZOOM apod.) a moc se neliší od klasické výuky na střední škole, která je více interaktivní. Musím pochválit, že spousta našich vyučujících se snaží využívat dostupné nástroje na maximum a může díky tomu probíhat např. práce ve studentských skupinách v průběhu seminářů. Už jsem ale narazil i na jeden předmět, který je pouze o samostudiu a závěrečné zkoušce, tedy bez pravidelných výukových bloků.
Čas věnovaný studiu je hodně individuální a liší se v závislosti na tom, jak mám sestavený rozvrh. Výuku mám po celý týden, ale některé dny mám intenzivnější než jiné. Např. úterý trávím účastí na seminářích od 8 ráno až do 8 večer (což je extrém). U zbytku dnů se ta dotace pohybuje okolo tří dvouhodinových bloků. Samostudium si nechávám na víkend, protože mi to tak vyhovuje a po náročném dni plného seminářů si radši odpočinu u Netflixu nebo u sociálních sítí.
Umíte si zorganizovat čas?
Musím se přiznat, že ne vždy stihnu vše, co si na daný den naplánuji. Často se stává, že už některé dny v sobě nenajdu energii se věnovat vypisování poznámek z přednášek a nechávám si to na později. Harmonogram tedy jde občas stranou. Nutno ale dodat, že docela dobře pracuji pod tlakem a když se mi nahromadí resty z dřívějška, tak je zvládám poměrně rychle dohnat.
Jaké vidíte výhody na distančním způsobu vzdělávání?
Předně je z mého pohledu ohromnou výhodou, že jsou vysokoškolské přednášky nahrávány a dostupné po celý rok pro všechny. Doufám, že tato novinka přetrvá i poté, co se vrátíme k prezenční výuce.
Také jsem rád za dostupnost některých nástrojů na seminární výuce. Jeden nejmenovaný docent má velice rád ankety (k čemuž se s radostí přiznávám také) a díky distančnímu způsobu výuky je jejich organizace a provedení velice jednoduché. Člověk pak má lepší přehled o tom, jaké názory zastávají jeho spolužáci.
Jaké vidíte nevýhody na distančním způsobu vzdělávání?
Nevýhodou je především absence osobního kontaktu. Moc spolužáků (ať už z fakulty nebo společných předmětů) popravdě neznám a studium je díky tomu daleko více anonymní, než tomu bývá za normálních okolností.
Máte pocit, že se při distanční formě vzdělávání opravdu učíte? Rozveďte prosím.
Ano, mám pocit, že se vzdělávám. Stejně jako za normálního stavu jsem na seminářích ve třídě (i když té virtuální), probíhá výuka, pokládají se dotazy a diskutuje se o tématech, které se v rámci probírané látky řeší. V tomto ohledu nepociťuji, že by se mi nedostávaly a nevstřebával bych nové informace.
Jak se stavíte ke kamerám při online hodinách? Musíte je mít zapnuté? Zapínáte si je? Proč?
Využití kamer se liší podle preference vyučujícího. Na některých seminářích jsou povinné, jinde dobrovolné a někteří vyučující je dokonce zakazují kvůli stabilitě spojení. Osobně preferuji zapnuté kamery, protože z výrazů vyučujících (a rovněž i nás studentů) lze vyčíst mnohé a pomáhá to vzájemnému porozumění.
Máte motivaci se učit? Měnila se nějak v čase?
Motivaci učit jsem v průběhu studia rozhodně neztratil a ani nepociťuji, že by se nějakým způsobem měnila. Tzv. Damoklovým mečem je sice stále fakt, že nás mohou při nesplnění některých zkoušek na konci letního semestru z fakulty vyhodit, ale pro mě osobně je dost motivující už ten fakt, že se učím to, co považuji za důležité z hlediska mého budoucího uplatnění. Pokud mám být v budoucnu dobrý právník, tak musím právu i dobře rozumět a znát ho. Toho nelze docílit jinak než učením se.
Jak byste zhodnotili úroveň své psychické pohody během distanční výuky v čase?
Myslím, že všichni v této době zažíváme určitou míru psychické nepohody. V době distanční výuky vnímám, že je těch dnů, kdy se mi do ničeho moc nechce najednou o mnoho více. K negativní náladě se přidá silný pocit frustrace a den pak dokáže protéct doslova mezi prsty, což psychickému stavu člověka moc nepomáhá.
Jakou strukturu má nyní váš běžný den?
Většinu dní v týdnu vstávám buď těsně před 10 nebo až s polednem (výjimkou je zmiňované úterý). Do obývacího pokoje si vezmu notebook a věnuji se distanční výuce. Čas na oběd si ve většině případů také najdu. Po pauze opět následuje distanční výuka nebo o pátcích pracovní schůzka na radnici. Večery a noci pak trávím různým způsobem. Čtením knih, zpravodajských portálů nebo na sociálních sítích. Občas se také jdu projít ven, pro psychické zdraví je to dobré.
Máte nějaké tipy pro zpestření domácího vzdělávání, které byste doporučili ostatním studentům?
Najděte si způsob, jak si výuku polidštit. Na fakultě často vytváříme memy k různým situacím, které nás potkávají ve studijním životě. Optimismus a humor jsou nedostatkovým zbožím. Proto jsme si jako první ročník založili vlastní Discord. Ať už se vám pak stane sebevětší nespravedlnost nebo jakákoliv jiná obtížná situace, alespoň víte, že v tom nejste sami.
Vyhovuje vám distanční forma vzdělávání? Chcete zpátky prezenční výuku? Proč?
Některé již zmiňované aspekty distanční výuky mi vyhovují a jiné nikoliv. Více jsem se tímto tématem zabýval v předešlých odpovědích. Jakmile to epidemiologická situace umožní, tak budu za návrat prezenční výuky a ostatně i studentského života, který jsem si de-facto ani nevyzkoušel, velice vděčný. Myslím, že osobní setkávání, diskuse a následné posezení u dobrého piva (tím myslím samozřejmě Plzeň, žádné Starobrno) k vysokoškolskému vzdělávání jako takovému prostě patří.
Máte nějaké motto do této nelehké doby?
Nejsme první ani poslední generace, která poznává, jak vypadá omezení základních práv v zájmu veřejného zdraví. Doufám ale, že jako generace dospějeme k tomu, že si těchto práv po odeznění pandemie dokážeme vážit více, než tomu bylo doposud. Nebuďme lhostejní k tomu, co se děje kolem nás. To je cesta do pekel.