Tento rozhovor byl uskutečněn se studentem maturitního ročníku Podještědského gymnázia, Matějem Hajským. (Díky za Tvůj čas!)
Jak probíhá distanční výuka na vaší škole? Kolik hodin strávíte učením online a kolik sami?
Distanční výuka na naší škole probíhá podobně, jako na ostatních školách. Můj běžný studentský den vypadá asi takto. Ráno v 8:00 vstávám, udělám si snídani a posadím se k počítači. První hodina začíná v 8:30, nebo 8:55, někdy ale až v 10:00, přesto ale vždy vstávám v 8:00, abych si udržel nastavený „systém“. Každý den je jiný, hodin je někdy více, maximálně ale bývá 5 – 6 hodin na jeden den, někdy bývá hodin méně, 2 – 3 na jeden den. Kolem poledne, pokud je prostor, si udělám oběd a vracím se k učení. Stává se, že máme některé hodiny až do 16:00, běžně ale končím okolo 14:00. Poté se ještě věnuji samostudiu, to končím ve čtyři nebo pět hodin odpoledne a následuje chvilka relaxace. Následně se věnuji přípravě na maturitu a vysokou školu, tzn., že vzdělávání celkově končím oficiálně v 18:00 a do 20:00 dodělávám maličkosti. Po osmé večerní se zásadně neučím. Spát chodím okolo půlnoci, abych naspal minimálně 8 hodin a byl tak plný energie, svěží a připravený na další den.
Umíte si zorganizovat čas?
Domnívám se, že čas si umím zorganizovat. Jsem si jistý, že je to jedna z nejdůležitějších schopností, kterou je v dnešní době nutností ovládat. Držet si nastavený harmonogram, denní systém. Pravidelně jíst, vstávat a chodit spát, dělat si pravidelně přestávky, plánovat si učení, a rozvrhnout si den, to je potřeba umět, aby byla distanční výuka příjemná a student měl čas i sám na sebe a své okolí.
Jaké vidíte výhody na distančním způsobu vzdělávání? Výhodou je, že student může vstávat 5 minut před začátkem hodiny, nemusí nikam cestovat a věnovat se na 100% sobě a svému vzdělání. Distanční výuka šetří obrovské množství času.
Jaké vidíte nevýhody na distančním způsobu vzdělávání?
Nevýhod je opravdu mnoho. Distanční výuka se zakládá na osobní motivaci, zodpovědnosti a výšce osobních nátoků. Pokud se student nechce učit, distanční výuka jej nedonutí, pokud je situace opačná, student se učit chce a věnuje svému vzdělávání čas i energii, pak může distanční výuka přinést ovoce.
Máte pocit, že se při distanční formě vzdělávání opravdu učíte? Rozveďte prosím.
Jak jsem již zmiňoval, vše se odvíjí od osobního naladění studenta. Dokonce si myslím, že pokud student chce, dokáže dosáhnout lepších studijních výsledků než při prezenční výuce. Osobní potenciál každého studenta je něco jako „dárek“, který má každý možnost rozbalit a plně jej užívat, ne každý ale překoná lenost, a svůj „dárek“ si rozbalí.
Jak se stavíte ke kamerám při online hodinách? Musíte je mít zapnuté? Zapínáte si je? Proč?
Kamery a distanční vzdělávání je velkou problematikou. Osobně si kameru nechávám zapnutou pořád. Distanční výuka se snaží napodobit prezenční a tak nevidím důvod, přijde mi dokonce neslušné, si kameru nezapnout. Pokud mají kameru vypnutou všichni a dojde k vzájemné dohodě, je to jiné situace, pak si ji nechám vypnutou i já, pokud ale profesor kameru má a já ho vidím, nemám jediný důvod mu formalitu neopětovat, kameru si tedy zapínám také.
Můj názor je ale menšinový, zcela chápu názor „Je mi to nepříjemné, ve škole je to jiné a já mám pocit, že se mi někdo dívá do mého soukromého prostoru, do mého pokoje a tak si kameru nezapínám, pokud to není vyžadováno“. Většina studentů si ale kameru nezapne z očividně jiných důvodů, například: student je pouze formálně připojený, ale za počítačem nesedí, nebo dělá něco zcela jiného a nebylo by chtěné, aby byl viděn.
Máte motivaci se učit? Měnila se nějak v čase?
Motivace je proměnlivá, přesto ale vím, že škola je povinnost. Nelze si dovolit nechodit na hodiny, jelikož ty jsou nejvíce účinné pro naše vzdělávání. Můžeme se doptat na otázky, popovídat si s vyučujícím, vrátit se alespoň na moment „do školy“ alespoň přes obrazovku a načerpat maličko mezilidského sociálního kontaktu, který je v době distančního vzdělávání omezený.
Jak byste zhodnotili úroveň své psychické pohody během distanční výuky v čase?
Kdo propadne špatné náladě, musí najít motivaci se zní zase vyhrabat. Není lehké být každý den happy jak dva grepy, ale vždy jsou způsoby, jak si de facto monotónní den zpříjemnit a ozvláštnit. Držet si psychické zdraví pokládám za velmi důležité a každý den přikládám svému duševnímu stavu velkou pozornost. Když to už dál nejde, nemůžu se učit, nemůžu jet přes svůj limit, tak s tím prostě na chvilku seknu a jdu na 30 minut ven, hned se mi dál učí lépe.
Jakou strukturu má nyní váš běžný den?
Struktura běžného dne je sice rozdílná v době distančního vzdělávání, ale nemyslím si, že je úplně nová nebo jiná. Stále ráno pravidelně vstávám, stále se většinu dne učím, stále chodím spát ve stejný čas. Struktura se změnila pouze ve způsobu a provedení, jinak vše ostatní by mělo zůstat stejné. Pokud se někomu den rozplývá, rozpadá, nebo není ovladatelný, měl by rychle bít na poplach a začít se sebou a svým dnem něco dělat, hned!
Máte nějaké tipy pro zpestření domácího vzdělávání, které byste doporučili ostatním studentům?
Být na sebe přísný, držet si vysoké nároky a morální zásady, být bezmezně zodpovědný ve vlastním přístupu k sobě samému. Ale to nejdůležitější na závěr, pravidelně relaxujte, odpočívejte, choďte ven na čerstvý vzduch, sportujte. Ve zdravém těle, zdravý duch.
Vyhovuje vám distanční forma vzdělávání? Chcete zpátky prezenční výuku? Proč?
Jelikož jsem ve 4. ročníku, tj. maturitním, je pro mě distanční výuka de facto výhrou. Mohu se soustředit na maturitní předměty, mohu se vzdělávat v oblastech, ve kterých potřebuju, nejsem nucen učit se to, co považuji za vedlejší, mohu se věnovat přípravám na následující vysokoškolské studium a to vše jen díky času, který distanční výuka ušetřila.
Máte nějaké motto do této nelehké doby?
Každý svého štěstí strůjcem, jaký si to uděláš, takový to máš a komu se nelení, ten zcela jistě bude za několik let sklízet „šťavnaté plody ovocných stromů“, které během distanční výuky pracně „sázel“.