Tento rozhovor byl uskutečněn se studentkou třetího ročníku šestiletého gymnázia Annou Reyttovou. (Díky za Tvůj čas!)
Jak probíhá distanční výuka na vaší škole? Kolik hodin strávíte učením online a kolik sami?
Řekla bych, že průměrně máme každý den asi 4 online hodiny (to rozpětí se ale pohybuje mezi 3 a 6). Úkoly, které dostáváme, zaberou denně okolo 2-3 hodin. To záleží, jak se profesoři sejdou a jak si člověk rozvrhne čas – někdy lze všechny úkoly stihnout do hodiny, jindy zase nad nimi člověk může strávit hodiny čtyři.
Umíte si zorganizovat čas?
Ano, s organizací času nemám žádný problém. Úkoly stíhám odevzdávat včas a dělat je dlouho do noci také nemusím. Mám to rozvržené tak, abych stíhala školu, koníčky i práci, a ještě mi zbyl nějaký čas na sebe.
Jaké vidíte výhody na distančním způsobu vzdělávání?
Hned z kraje bych ráda řekla, že já na distanční výuce vidím spíše na pozitiva než negativa. Jedním z nich je třeba to rozvržení času – nevstávám každý den stejně. Někdy, když jsem plná energie, tak vyskočím z postele o půl sedmé a jdu si dělat úkoly napřed. Jindy si zase ráda přispím a pak vstávám třeba jen pět minut před online hodinou. Ale neplatí to jenom ráno. Tím, že nám i velkou část učiva zabírají úkoly, tak si mohu rozvrhnout i je – třeba si řeknu, že úkol z fyziky si udělám, když bychom normálně měli ve škole tělocvik, nebo ho nechám na odpoledne a radši si během “hodiny tělocviku” vezmu do ruku knížku. Zkrátka a dobře, nemusím se řídit rozvrhem jako ve škole, ale mohu si ho pozměnit k obrazu svému.
Dále mi distanční výuka šetří čas. Teď nemyslím pouze čas, který strávím na cestě do školy a ze školy, ale přijde mi, že když vypracovávám úkoly sama, tak mi jdou rychleji, než kdybych ve škole musela třikrát poslouchat instrukce.
Jaké vidíte nevýhody na distančním způsobu vzdělávání?
Asi že je člověk zavřený většinu času doma a musí se “dokopat”, aby šel ven. Poté by se možná mohla počítat online výuka fyziky a chemie (zkrátka odborný předmětů) jako nevýhoda. Jde o to, že když si člověk není něčím jistý, tak to musí většinou rozlousknout sám. Pak to ale zase lépe chápe, takže to by se mohlo počítat i jako výhoda…
Máte pocit, že se při distanční formě vzdělávání opravdu učíte? Rozveďte prosím.
Ano, myslím si, že ano. Přeci jenom ty úkoly musíme vypracovat, ty kvízy musíme odevzdat, takže nám v té naší “kebuli” něco zůstane, i kdybychom to celé opisovali. Jak již jsem zmiňovala v předchozí otázce, když na to člověk musí v těch odborný předmětech přijít sám, nějak se z tím poprat, tak si to spíše zapamatuje. Co se týče předmětů, kde jde hodně o paměť (dějepis, zeměpis), tak tam se to nejspíš drtivá většina z nás neučí v takové míře, jako kdybychom z toho ve škole měli psát test. Ale tak kolik věcí si zapamatujeme, když se dva dny před testem naučíme zpaměti x letopočtů a jmen…
Jak se stavíte ke kamerám při online hodinách? Musíte je mít zapnuté? Zapínáte si je? Proč?
U nás je zapnuté mít nemusíme, tedy krom hodiny češtiny, když jsme vyvoláni (takže 95% času ne). A samozřejmě mi nevadí, že je nemusíme mít zapnuté 😀
Máte motivaci se učit? Měnila se nějak v čase?
Motivaci jistě mám, ale během té distanční výuky mi jde především o to, abych to pochopila a nekladu takový důraz na předměty, kterým člověk nemusí rozumět. A řekla bych, že se neměnila, tedy že je stále na stejné úrovni.
Jak byste zhodnotili úroveň své psychické pohody během distanční výuky v čase? Moje psychická pohoda… nejspíš bude asi někde v normálu – někdy se cítím lépe, někdy máme doma ponorkovou nemoc. Celkově bych však řekla, že karanténa je psychicky zvladatelná, je však důležité dělat něco, co člověka naplňuje a baví.
Jakou strukturu má nyní váš běžný den?
Tak probouzím se kdykoliv mezi šestou a půl osmou, posléze vstanu a buď jdu dělat buď nějakou práci, nebo se rovnou připojím na hodinu. Během doby, co bych normálně byla ve škole, jsem buď na online hodinách, dělám úkoly, či si připravuju hodiny pro své studenty (pracuju jako lektor cizích jazyků). Když tam mám velké okno, tak si jdu zacvičit, ale většinou mi cvičení zůstává na večer. Po skončení školy se najím (někdy jím i během hodiny, když umírám hlady). Posléze jdu často ven, někam se projít, provětrat a alespoň trochu protáhnout. Okolo třetí začínám vyučovat, ale zároveň tam mám hodiny jazyků, kde se učím já. To se mi proplétá tak do osmi do večera. Pokud tam mám někde nějakou mezírku, tak dodělám úkoly, co jsem nestihla ráno. Pak okolo hodiny cvičím, pokud jsem si na to nenašla čas dopoledne. Následuje večeře a sprcha. Lehce po půl desáté si buď sedneme s rodinou a něco hrajeme, nebo si naženu čas a připravím si další vyučovací hodiny. Jakmile mám hotovo (nebo nemám, pokud na to zrovna nemám náladu), si buď vezmu knížku, nebo pustím nějaký seriál či film.
Máte nějaké tipy pro zpestření domácího vzdělávání, které byste doporučili ostatním studentům?
Asi bych určitě doporučila zakomponovat si do každého dne nějaký ten pohyb, ať už se jedná o silový trénink, cardio, nebo obyčejnou procházku. Tohle bude asi přihlouplá rada, ale měňte si ty předměty, netravte celý den dvěma nebo třema. A samozřejmě dělejte něco, co vás baví, a zůstaňte v kontaktu s kamarády!
Vyhovuje vám distanční forma vzdělávání? Chcete zpátky prezenční výuku? Proč?
Ano, mně zrovna vyhovuje hodně. Pokud bych si mohla vybrat, tak bych asi zůstala na distanční výuce, kde mám větší kontrolu nad časem, ale pokud bychom se měli vrátit zpět do škol, tak toho také moc namítat nebudu.
Máte nějaké motto do této nelehké doby?
Asi ani ne…