Milí pánové a milé dámy, dovolte mi, abych Vám představil knihu, jejíž výběr měl být pro studenta osobně překvapivý. Můj výběr padl na román Malé Ženy od Louisy May Alcottové, americké spisovatelky 19. století. Pokaždé, když jsem komukoliv sdělil, co právě čtu, muselo následovat vysvětlení, že jde o školní záležitost, protože obecně kniha nemá příliš značné množství čtenářů z řad adolescentních mužů. Prvek překvapivosti, tedy určitě splněn.
Jako před každou knihou, kterou člověk čte, se i zde vyskytl zarytý zvyk předběžně si vytvořit obrázek ještě před poznáním, nesoudit knihu podle obalu je téměř nemožné. Osobně jsem čekal realistickou nudu, zdlouhavý popis skutečnosti či pojednání o dobových sociálních poměrech žen v americkém 19. století, nic co by znělo jakkoliv zajímavě. Zde jsme přímými svědky případu, ve kterém byly předsudky přímo převrácené realitě. Ve skutečnosti velice příjemné vyprávění o čtyřech mladých ženách procházejících různými životními etapami podle věku. Od dětských let po úplné dozrání. Vyprávění ze vzpomínek na dětství autorky má ideální rychlost pro klidné večerní čtení, nenajdeme zde ani dynamickou akci smíchanou se vzrušením, ale ani proslulou táhlost ruského realismu. Zkrátka a dobře se jedná o superčtivou záležitost.
Ne nadarmo se z tohoto románu stalo klasické dílo literatury Spojených států. Něžný příběh se stal dokonalým obrazem kultury běžného života během občanské války severu proti jihu. Avšak téma války je zde spíše políbeno, než že by bylo hlavním motivem. Jeho vliv je ovšem nemalý. Hlavním leitmotivem je dozajista výchova. Skutečně fascinující věc je, že kniha se stala jakousi výchovnou pomůckou sama, protože v mnohých amerických školách ji dodnes můžeme vidět jako povinnou četbu. Louisa May Aclottová by se dala nazvat takovou Boženou Němcovou v yankee stylu.
Z mé strany je tomu konec, děkuji vám za pozornost.
Kryštof Klíma