Každý z nás jako malý zbožňoval sáňkování, nemám pravdu? I s přibývajícím věkem se k němu všichni rádi vracíme, protože nám přináší zpět vzpomínky z dětství. Dost možná je tomu tak, také z toho důvodu, že se při něm člověk jako dospělý baví ještě líp než dřív. V letošním roce, kdy se z důvodu celosvětové pandemie uzavřely lyžařské areály s vleky, popularita sáňkování ještě vzrostla.
Možná jste na sociálních médiích zaznamenali i zmínku o otevření přírodní sáňkařské dráhy startující u rozhledny Černá Studnice, která se nachází nedaleko za humny. Oficiálně zpřístupnili organizátoři v letošní sezóně 16. ledna dráhu veřejnosti. My v redakci jsme reklamě na sociálních sítích neodolali a hned v den otevření jsme vyrazili vstříc sněžnému dobrodružství.
Z důvodu úspory vlastní energie jsme se rozhodli využít nabídky vypůjčení saní za 200 korun (+500 korun záloha) u rozhledny, abychom se s nimi netáhli do kopce. Museli jsme se tedy přizpůsobit otevírací době rozhledny. Vyrazili jsme proto již brzy ráno, abychom jsme se vyhnuli davům turistů. Na Černou studnici jsme z Jablonce dorazili hned v 10, kdy se otvírá.
zdroj: https://cernastudnice.eu/sankarska-draha/
Po výšlapu na rozhledu se nám vize sjezdu dolů na saních zdála jako odměna. To jsme ale ještě netušili, že si to celé velmi idealizujeme. Po krátké pauze na čaj a výpůjčce saní, jsme celí natěšení vyrazili na začátek trasy.
Na základě promo videí a propagace ze sociálních jízd jsme si o dráze vytvořili naprosto jasnou představu. Představovali jsme si čtyřkilometrovou upravenou dráhu, po níž sjedeme až dolů k vleku u Filipa na Smržovce. Po sjezdu prvního kopečku se nám však tato představa zhroutila přímo před očima. Dráhu sice někdo po ránu upravil, ale cesta rozhodně nebyla tak pohádkově sjízdná jako v našich hlavách. Když už jsme se náhodou rozjeli, museli jsme o sto šest brzdit, abychom nesrazili nezkušené turisty, kteří se rozhodli tou samou dráhou vyjít nahoru na rozhlednu.
Jak jsme později zjistili, podíl na stavu dráhy měli ale i organizátoři, protože trasu od sjezdovky na rozhlednu opravdu špatně označili. Nejlepší úsek přišel až na úrovni sjezdovky u Filipa. Tam se sáňky najednou rozjedou rychlostí blesku. Doporučujeme ale dávat si stále pozor na postranní závěje, protože při nárazu vám hrozí katapultace do sněhu stejně jako nám.
Na konci dráhy u lyžařského vleku nás přivítaly davy nadšenců z Prahy, kteří se na výlet teprve chystali. Překvapením však byli také lenoši čekající na taxi, odvážející nahoru na rozhlednu, aby se potom mohli pouze svést z kopce dolů. My jsme u stánků odevzdali sáňky, za něž nám vrátili zálohu, a zahřáli jsme se teplým čajem.
Pro zpestření zimního výletu se zdá sáňkařská dráha jako skvělý nápad, avšak musíte se dopředu obrnit proti proudícím davům turistů nebo si vzít vlastní saně, abyste si mohli vyrazit zasáňkovat již v brzkých ranních hodinách.
zdroj: https://cernastudnice.eu/sankarska-draha/