Nové CD Anety Langerové, které vzniklo ve spolupráci nejen s producentem a hudebníkem Jakubem Zítkem, vás dozajista dokáže uhranout svou atmosférou plnou kmitající inspirace. Vítejte ve světě Dvou sluncí. V nekonečném vnitřním prostoru, kde je snění dovoleno. Tímto trojverším na obalu CD je soubor 13 slunečných skladeb zahájen.
Při prvním poslechu si zajisté posluchač všímá nejen souhry tónů, ale také textového obsahu. Co vás tedy může příjemně překvapit? Neotřelý rytmus některých skladeb či výběr rozmanitých hudebních nástrojů od violoncella, klarinetu, pozounu až po lesní roh. Ani stavba rytmu prolínající se s příjemným altem a doplňujícími dvojhlasy váš hudební cit nenechá nezasažený. Většina skladeb se ovšem nese v pomalejším rytmu, a tak si vášniví posluchači temperamentnějších žánrů při poslechu tohoto CD nejspíš na své nepřijdou.
Milovníci básní a v nich skrytých metafor či jen obdivovatelé krásy umělečna, text jednotlivých skladeb bude něco pro vás. V kombinaci s pasážemi nedoprovázenými žádnými hudebními nástroji a vhodnou intonací vyzní hloubka textu v plné své kráse. Příkladem může být například jedenáctá skladba Antonín či emotivní Jak krásné být milován.
Celé dílo je obaleno ve zvláštním nádechu klidu podobnému lesnímu harmonickému životu. Snění je tedy opravdu dovoleno a možná že je i podmínkou pro rozlití správného dojmu. Vstupujete do prostoru nekonečna a je jen na vás, jak si své dojmy interpretujete. Při poslechu nového CD vašeho oblíbeného interpreta máte většinou předem jasno, jaký bude váš konečný názor. Byť si to nechceme přiznat, má na nás při posuzování hudebního či jakéhokoliv jiného uměleckého díla vliv právě náš pohled a stanovisko náklonnosti k danému umělci. Od tohoto předem částečně zaujatého přístupu mě oprostil vánoční dárek Dvou sluncí Anety Langerové, která většinou nepatří k mým volbám při výběru hudby k poslechu. Kvalitou svého obsahu mě tento výtvor naprosto odrovnal. Kombinací všech svých prvků tvoří CD Dvě slunce unikátní dílo zasazené do podivně plynoucí koronavirové doby. Ať nám vždy na cestu svítí SLUNCE. Anebo DVĚ J? Napsala na závěr svého CD autorka a mně nezbylo než zaklapnout sofistikovaně žlutou obálku a nechat se obklopit doznívajícím pocitem blaženosti z harmonické souhry předešlých tónů.