KAM SE PODĚL SNÍH?
Za devatero horami a devatero řekami žila v horském městečku Eliška se svojí rodinou. Každý rok se zde pořádaly zimní slavnosti, na které se sjížděli lidé z celého kraje. Slavnosti začínaly s příjezdem svatého Martina na bílém koni.
Jenže tento rok se Martin někde zdržel. A s ním nepřišel ani žádný sníh. Celé městečko ho vyhlíželo a on stále nikde. Až si malá Eliška řekla, že ho najde a přivede na slavnosti. Vzala si nejteplejší kabát, co doma našla, babička jí připravila do termosky tajný rodinný čaj, aby se nerozstonala a vyrazila.
Rozhodla se, že půjde na nejvyšší horu, protože tam sníh leží po celý rok. Šla dlouho, ale cesta jí rychle utíkala. Když dorazila k hoře, zjistila, že je větší než čekala. Elišce to však nevadilo, přece to teď nevzdá. A tak začala dlouhý výstup nahoru. Konečně se dostala ke sněhové pokrývce. Chvíli odolávala pokušení si v něm trochu zadovádět, ale přece měla důležitý úkol a tak pokračovala. Jenže jak stoupala nahoru, počasí se horšilo. Nejdřív se jen trochu zvedal vítr. K němu se záhy přidala i chumelenice a z Elišky se stal sněhulák. Únavou už sotva klopýtala a najednou uviděla jeskyni. Schovala se v ní a po náročném výstupu usnula, jako když by ji do vody hodili.
Probudilo ji podivné frkání a pokašlávání. Ukázalo se, že v jeskyni není sama. Kousek od ní seděl jakýsi vznešený rytíř a vedle něho krásný bílý kůň. V jeskyni bylo teplo, neboť rytíř rozdělal oheň. Když si všiml, že už se vzbudila, zeptal se jí, co tu dělá. Eliška mu popravdě vylíčila, jak šla hledat svatého Martina, aby konečně začalo sněžit.
„Já jsem ten, koho hledáš.“ odpověděl jí rytíř (teď už vlastně Martin).
„Jé, tak pojďme rychle dolů, ať už ostatní nemusí déle čekat.“ byla hned na nohou Eliška.
„Tak jednoduché to ale není,“ zchladil její nadšení, „můj kůň onemocněl a já ho nedokážu vyléčit. Proto jsme se také tak zdrželi.“
Eliška si zase smutně sedla, ale ještě to nehodlala vzdát. Přece nedošla tak daleko pro nic za nic. Jak si sedla, něco pod ní zadunělo. Léčivý čaj! Vzpomněla na nápoj, který jí s sebou dala babička, a napadlo ji, proč by nemohl fungovat i na koně. Ještě než Martin stihl cokoli udělat, dala koníčkovi napít rovnou z termosky. A světe div se, čaj ho vyléčil.
Martin byl velmi šťastný, že je jeho koník opět zdráv a tak Elišce nabídl, jestli se s ním nechce svést dolů. Eliška samozřejmě souhlasila, neboť se jí to pěšky scházet nechtělo. A tak sjeli na bílém koni do města a přinesli s sebou první sníh. Slavnosti mohly konečně začít a letos se náramně povedly.