V tomto rozhovoru je nám potěšením představit vám Tomáše Ryšku, našeho technika, editora a vůbec všestranného pomocníka v projektu Šaldoviny. Tak se pohodlně usaďte a čtěte!
Co je vlastně prací editora časopisu?
Je to kombinace mnoha věcí, přičemž u spousty z nich se spolupracuje s někým jiným. Na začátku je potřeba určit základní strukturu čísla – jak budou články seřazené, které z nich nechat na příští číslo, nebo do kterých rubrik jednotlivé články zařadit. Dále je potřeba k některým článkům dodatečně shánět obrázkový materiál např. z důvodu nedostačující kvality pro tisk. Když je všechno takhle připravené, začíná samotná tvorba čísla, kde se přidávají různé typy nadpisů, rozvrhuje se rozložení textu, aby článek nekončil pár řádků na nové stránce (i když ani tomu se občas nedá moc dobře zabránit), přidávají se obrázky. Nakonec se doplňují články, fotky, nebo jiné materiály, kvůli počtu stran pro tisk (počet stran musí být v případě našeho časopisu dělitelný čtyřmi).
Proč ses přidal k našemu časopisu? Co tě k tomu vedlo?
Už rok před založením Šaldovin se jedna z mých bývalých spolužaček pokoušela o založení časopisu. Mám dojem, že potom dokonce byla i na první náborové schůzce Šaldovin, ale to nevím úplně jistě. Nicméně už tam jsem chtěl začít dělat grafiku, ale nakonec z toho nic nebylo a ten projekt skončil tak rychle jak začal, a tak jsem si řekl, proč to nezkusit tady. Grafika mě baví a chtěl jsem vědět, jaký to bude. Byl jsem překvapenej, jak mě to chytlo a jsem rád, že to můžu dělat.
Preferuješ distanční výuku, nebo výuku ve škole? Proč?
Ani jedno. Obojí má své výhody i nevýhody, co se pohodlnosti a náročnosti týče, tak je pro mě, navíc jakožto dojíždějícího studenta, mnohem příjemnější distanční výuka, ale zase když vezmu v potaz to, kolik se toho naučí, tak to prezenční výuka hravě dorovná. Proto u mě nevede ani jedno.
Je něco co bys naší škole vytkl během jarního režimu?
Myslím, že to naše škola zvládla poměrně dobře. Vím ale o několika školách, kde hned druhý den začali všechny hodiny normálně online podle rozvrhu. Když někdo ze studentů neměl počítač, škola mu ochotně zapůjčila notebook. Když to tak vezmu, u nás ve třídě byli 3 učitelé, kteří online hodiny dělali pravidelně, zbytek nám vždy poslal práci a udělal za celou tu dobu 1 online hodinu. Tímto nijak nechci učitele kritizovat, vím že to neměli jednoduché, ale mohli se více domluvit a používat jen jeden způsob zadávání úkolů, ať už Bakaláře, Moodle, Google Classroom, nebo Teams… Jak bylo všechno někde jinde, nedalo se v tom moc orientovat. Teď to už naštěstí někoho napadlo, takže už je to lepší, ale na jaře jsem měl někdy nutkání vykašlat se na to a dělat úkoly jen z bakalářů.
Čím se, kromě Šaldovin, zabýváš ve volném čase?
Už 8 let hraju stolní tenis a sám se divím, že mě to pořád baví. Potom jsem členem tzv. „FX teamu,“ který spravuje školní Instagram, můžete nás sledovat na @fx_gympl, kam každý čtvrtek zveřejňujeme rozhovory s jedním ze studentů, učitelů, nebo zaměstnanců školy a taktéž pořádáme různé akce např.: velikonoční Egg hunt, Suit Up! day nebo ponožkovou soutěž. Rád taky sednu na kolo a jedu se projet do Jizerek, celkově rád trávím čas v přírodě.
Je nějaká věc, kterou jsi před tím, než jsi okusil distanční výuku, bral jako samozřejmost?
Určitě více fungující Bakaláře.
Kdybys měl právě teď možnost říct jednu větu celému světu, co bys řekl?
Popravdě nevím, nikdy bych k celému světu mluvit nechtěl. Ale pokud by to bylo nutné, asi by bylo v této situaci příhodné říct něco ve smyslu: „Dodržujte opatření, která platí ve vaší zemi, ať můžeme zase co nejdřív začít normálně žít.“ Vím, že některá z těch opatření jsou nesmyslná, ale čím víc a poctivěji je budeme dodržovat, tím dřív tato „pandemie“ opadne a život se vrátí do normálnějších kolejí.
Proč ses rozhodl jít právě na Gymnázium F. X. Šaldy?
Tak to je jednoduché, na základce jsem vždycky býval mezi nejlepšími ze třídy, tak jsem si řekl, že to zkusím. Přijímačky jsem dělal na FXko a na Jergym, dostal jsem se na obě školy, ale jelikož se FX řadí mezi nejlepší gymnázia, padla volba na něj.
Na co se teď nejvíce těšíš?
Teď momentálně na to, až začneme zase normálně žít a nebudeme jen zavření doma. Štve mě, že nám zrušili úplně všechno, včetně tanečních a tréninků a bohužel se obávám, že se 2. listopadu do školy nevrátí ani ty první stupně ZŠ, natož my.