Dvacet let staré Karosy a ojeté Mercedesy z Německa. To je každodenní výprava vozidel nejen na lince 12, ve které se občas mihne i novější (ale kapacitně nedostačující) autobus. Nejspíše na konci roku přijde změna.
V rámci úsporných opatření započatých v lednu 2019 (psali jsme ve druhém vydání Šaldovin) Dopravní podnik měst Liberce a Jablonce n. N. (DPMLJ) zakoupil ojeté kloubové autobusy, aby mohl ušetřit počet řidičů. Do té doby byly 18metrové autobusy v libereckých nehostinných podmínkách celkem ojedinělou záležitostí. Mezi zakoupenými autobusy se nacházely vozy ze Schwerinu, z Prahy a ze Zlína. Doplňuje je vůz již dříve odkoupený z Ostravy a jen jeden původně liberecký vůz.
100% výprava pouze kloubových autobusů na lince 12 je mimo špičky, ve špičce pak pouze doplňují větší počet standardních (12m) vozidel. Pro studenty našeho ústavu uvedu následující příklad platící pro dobu psaní článku: ve 14.09 odjíždí téměř každý pracovní den ze zastávky Růžodol I ex-pražská Karosa.
Tato situace se však nejspíše zanedlouho změní. Před nedávnem DPMLJ vypsal výběrové řízení na 20 standardních dieselových autobusů a 10 kloubových autobusů s pohonem na stlačený zemní plyn (CNG). Vozy budou většinově hrazeny z fondů Evropské unie. A právě vítězný dodavatel kloubových autobusů je již znám – jedná se o společnost Solaris (ta se do soutěže přihlásila jako jediná), která dodá vozy typu Urbino IV 18. Výrobky této společnosti nejsou v Liberci doposud provozovány.
Nyní tyto autobusy jezdí například v Ostravě či Olomouci. Mezi technickými podmínkami dodání se nachází mimo jiných nutnost pokrytí celého vozu signálem Wi-Fi nebo několik USB portů pro nabíjení mobilních telefonů.
Vhledem k tomu, že takových autobusů bude pouze deset, se dá předpokládat, že ze stávajících ojetých vozů budou vybrány ty nejzachovalejší, které v provozu zůstanou. Tyto pak nové autobusy doplní. Společnost Solaris musí jejich dodání stihnout do konce roku. Poté budou pravděpodobně nasazovány kromě linky 12 i na linku 25 a linky do průmyslových zón.
Poznámka: Autor článku je příznivec starých autobusů a jiných vozidel a rád jimi jezdí. Zároveň však tvrdí, že doba musí pokročit.