Kreativní smíšek aneb naše šéfredaktorka Klára
Kdo přišel s tím geniálním nápadem vytvořit školní noviny?
Kreativní studentka kvinty Klára Kopytková, naše šéfredaktorka, stojí za vznikem celého projektu. Jak sama říká, má nutkavou pořebu stále vytvářet nové věci a školní noviny byly přesně to, co nám na škole chybělo!
Pro dnešek jsme si pro vás s Klárou připravili rozhovor, ve kterém se vám naskytne možnost ji alespoň trochu poznat.
„ Tahle fotka se srdcem má být jednoduše optimistická. Mám ráda lidi a život, tak se usmívám a pokud možno rozdávám optimismus. ? “
Jak bys samu sebe popsala?
Myslím, že jsem normální holka, která má potřebu vytvářet spoustu různých věcí a transformovat svoji kreativitu do mnoha činností. Ty mnohdy pro své nadšení nestíhám. Jsem pozitivní člověk. Momentálně jsem v procesu objevování nových věcí a sama sebe, a tak o sobě ještě nemám utvořený určitý obrázek. Mám ráda matiku, ale nejde mi.
Jsi extrovert nebo spíše introvert?
Myslím, že jsem něco mezi tím. Nemám potřebu být úplně středem pozornosti (většinou), ale zase mi nedělá problém mluvit při různých příležitostech s větším publikem. A taky nemám potřebu se úplně uzavírat do sebe a trávit čas o samotě, i když někdy to není zas tak špatný.
Zastáváš k životu spíše optimistický nebo pesimistický přístup?
Jednoznačně optimistický. Myslím, že člověk by se na život neměl dívat pesimisticky. Negativní postoj má totiž blíž k depresi a ta je nepříjemná. A já jsem zastáncem toho, že bychom si život měli co nejméně ztěžovat. Měli bychom na něm hledat jen to pozitivní, hledat světlo. Pozor, to ale neznamená, že kvůli optimismu přehlížím některé špatné věci, které se občas prostě stávají. To je rozdíl mezi optimistou a sluníčkářem. Jo a říkat optimistovi, že je sluníčkář taky není úplně dobrý, teda pokud tě už s tím optimismem vyloženě neštve. Zajímavé ale je, že když sluníčkáře nazveš optimistou, neurazí se. ?
Co tě baví víc: psát vlastní věci nebo číst, co už bylo jinými napsáno?
Zajímavá otázka… Myslím, že mě baví obojí stejně, záleží na tom, o čem ten daný člověk píše. Když píše o něčem, co mě zajímá a shoduje se to s mými názory (nějak mě to osloví), ráda si to přečtu. Když něco píšu sama, formuju si při tom své vlastní myšlenky a názory, ráda si opravím gramatické chyby. Pak čekám, co na to bude říkat okolí. Když se to shledá s úspěchem, ráda to pak čtu a těší mě, že někdo třeba sdílí stejný názor jako já.
Je něco, bez čeho si neumíš svůj život představit?
Kromě dýchání a spánku asi bez svých rodičů. Ale ti nejsou ,,něco“. Takže materiálně bych si svůj život neuměla představit asi bez hudby. Hudba je něco, co může rozdávat a vytvářet v nás spoustu emocí. Sice není hudba vyloženě předmět, ale je v podstatě všude kolem nás. Předmět by byl mobil s internetem, který ale nepotřebuju k přežití, takže by se závislost na něm dala odbourat.
Máš nějaké oblíbené místo, kde cítíš jednoduše skvěle?
Jmenovitě to bude asi domov nebo nějaká kavárna. Ale jinak myslím, že všude na světě je dobře. Člověk musí mít akorát energii si to tam ,,někde“ udělat hezký. Myslím, že bychom si měli užívat a vážit si toho, že ještě žijeme na Zemi. Varianta pro další generace, seznámit se s prostředím Marsu a žít na něm, není tak rozmanitá a květnatá jako Země.
Řídíš se ve svém životě nějakým motem?
Tak nevím, jestli se tomu dá říkat moto, ale momentálně mám jednu oblíbenou větu ze Siduru:
Celý svět se vším je velmi úzký most a to, na čem záleží, je vůbec se nebát.
Sice i já občas spadnu, ale to k životu patří. Vzpomeňte na to, jak jsme se všichni učili chodit…
Jak tě napadlo začít s realizací školních novin?
Byli jsme na výletě v Hraběticích a mě napadlo, proč naše škola ještě nemá školní časopis. Máme sbor, německý gympl, debatní kroužek, skvělé studenty, skvělé učitele a časopis nikde? Tak jsem se rozhodla se toho ujmout, bez ohledu na to, jaké budou překážky.
Jak se cítíš ve své roli šéfredaktorky?
Divně. Vím, že to asi zní vtipně, když jako šéfredaktorka řeknu divně. Ale nejsem člověk, který by měl potřebu někomu rozkazovat. Spíš vše řeším tou mírumilovnější cestou. Ale chci mít autoritu, takovou tu přátelskou. Jakou taky jinou? Nemám právo nikomu rozkazovat, ani nechci. V redakci máme každý stejnou váhu hlasu. Ničí příspěvek není ničím horší než jiný. Já jsem spíš takový ,,korigovatel“ celého projektu, dávám hranice, aby časopis k něčemu vypadal.
Kde čerpáš inspiraci ke psaní?
Myslím, že život sám o sobě je mojí velkou inspirací. Je tu spoustu zákonitostí, které můžete pozorovat a potom je přetvářet v různé formy. Tudíž, kdybych to měla rozebrat, tak čerpám ze svých myšlenek a přemýšlení o různých věcech nebo zkušenostech.
Kým by ses chtěla stát v budoucnu?
Tak možná někdo čeká, že řeknu, že se vidím jako novinářka. Já se tak ale vůbec nevidím. Zajímá mě společnost a její chování, zajímají mě názory ostatních. Ale nevím, jestli se z toho už dá vyvodit, kterým směrem se vydám. Nevadilo by mi být odborníkem na historii. Moderátorka zpráv by taky šla. Vadilo by mi být chemikem nebo odborníkem na jadernou fyziku. Zatím mě to ale nejvíce táhne k něčemu humanitnímu.
Máš na svém srdci něco, co bys ráda vzkázala našim čtenářům?
Chtěla bych vzkázat všem lidem, kteří to dočetli až sem, aby se nebáli projevit svůj názor. Když ho máte totiž čím obhájit, nemusíte se bát, že se s ním neprosadíte. A i když ho nemáte čím obhájit, tak si ho teprve debatováním o něm utváříte. A tak, když k finálnímu názoru jednou dospějete, budete ho mít čím obhájit, protože o tom budete přesvědčeni. Jinak všem přeju do života jen to dobré.
Děkujeme Kláře za rozhovor a doufáme, že povede svůj tým stále výš!
Bee