HLÁŠKY UČITELŮ – DRUHÁ VÁRKA

A je to tady, vážení! Další várka těch nejlepších hlášek z úst našich učitelů je konečně zde. Děkujeme za veškeré příspěvky a doufáme, že si vybrané perličky vychutnáte stejně jako my.

Panoš: Tak to je asi zřejmě diagnóza Šída. Hodil jsem to na mobilní data a v pohodě.

Podzimková: Rostou mi tady ručičky jako houby po dešti. To je ale hezké.

Minster: Nejste moc optimističtí, vidím tam jen dvakrát ano. To není průzkum, koho budete volit.

Lysičan: Tak super, nemáme žádnou chybu! Nebo… měli jsme, ale… Jakože ne, ať z toho máme lepší pocit.

Ouhelová: Heftr je náš kamarád.

Hrůza: Když někomu, kdo je zvyklý všemu čelit přímo, něco našeptáte zezadu, úplně ho tím otrávíte. Jako Bečvu. A pak nikdo nezjistí, kdo to byl. Jako u Bečvy.

Ouhelová: Ale houbičky!

Panoš: Já jsem měl v plánu, že ten úkol taky udělám, ale pro jiný zajímavý věci, jako je čtení knížky, jsem ho neudělal.

Vaňková: Já nevím, jestli tomu bylo rozuměno.

Víte i o dalších hláškách, které by se zde měly dle Vašeho názoru objevit? Tak neváhejte a posílejte zaznamenané hlášky pomocí formuláře zde, nebo příspěvky i nadále vhazujte do speciální krabice v atriu.

Egypt on the Rise

Did you know that during the reign of the pharaoh Amenhotep III., which lasted almost 40 years, Egypt had reached a golden age of its existence? That is one of the main reasons why he was able to build the foundations of the city called the Dazzling Aten (Pen-tjehen Aten), now located between mortuary temples of Ramses III. and Amenhotep III. The city was also used during the reign of pharaohs Ay and the famous Tutankhamun, being abandoned in the later years. Thanks to the thick layer of sands, it was left undisturbed until today.

source: Facebook (Daily News Egypt)

Called the second most important find of the century since the discovery of Tutankhamun’s tomb, it is the largest ancient city excavated in Egypt. The dig started in September of last year and just after a few weeks of excavations, the first zigzagged walls were discovered. Since then, archaeologists have uncovered several neighbourhoods, including administrative, residential districts and shops, namely a bakery.

The found was announced by Egyptologist Zahi Hawass on 8th April this year. Since then, some of the founds have been made public. Those include a jewellery, coloured pottery and scarab beetle amulets alongside mud bricks with seals of Amenhotep III. But considering the fact that the team has also found a rock-cut stairs into presumably the tombs, the list is far from over.

Egypt has been dealt a heavy blow by the Arab Spring in 2011 but it has made an enormous effort to appeal to the tourists. From the lavish Pharaohs’ Golden Parade realized for the moving of 22 mummies of ancient kings and queens, including Amenhotep III., to the long-awaited opening of the Great Egyptian Museum, the Egyptian government has managed to capture the sights of avid historians and lovers of all ancient from around the world. And with bated breath will we certainly pay close attention to future finds, because Egypt has proven to still be relevant and full of surprises.

Čtenářský deník – Romeo a Julie

název díla: Romeo a Julie (Romeo and Juliet)

autor: William Shakespeare

rok vydání: 1599

překladatel: Jiří Josek

O AUTOROVI

William Shakespeare se narodil roku 1564 ve Stratfordu nad Avonou v Anglii, kde také roku 1616 zemřel. Jeho díla se řadí do období renesance. Často je nazýván anglickým národním básníkem a celosvětově nejvýznamnějším dramatikem. Jeho dramata se dělí do tří období dle doby zvyku.  Do rané tvorby patří např. Mnoho povyku pro nic, Zkrocení zlé ženy, Jindřich IV. a právě Romeo a Julie. Až na výjimky je většina her laděna optimisticky – jedná se o komedie, a popř. i historické hry. Shakespearova vrcholná tvorba přináší motiv rozporů světa, z her mizí humor a nahrazuje ho ironie. Do tohoto období můžeme zařadit tragédie Hamlet, Král Lear, Othello atd. V pozdní době se Shakespeare smiřuje se životem a píše romance s prvky komedií i tragédií využívající náměty pohádek, např. Zimní pohádka a Bouře. Velmi významné jsou i Shakespearovy sonety, které jsou vytištěny ve sbírce Sonety. 

O DÍLE

Dílo je psáno formou poezie – základní jednotkou je verš. Jedná se o drama, tudíž se v textu objevují scénické poznámky, text tvoří repliky postav, dělí se na scény a ty jsou sdruženy do jednání. Dílo se díky svému špatnému konci a kompozici řadí mezi tragédie, ačkoliv první část hry by se dala označit za komedii.

Verze nám nejznámější byla publikována roku 1599 a tím se řadí mezi Shakespearova díla rané a střední tvorby. Za Shakespearova života se jednalo o jednu z jeho nejoblíbenějších her. Děj je založen na italském příběhu s názvem Tragický příběh o Romeusovi a Juliettě, který byl před Shakespearovou verzí několikrát zpracován jako epická báseň.

Dílo je díky svému motivu romance, zde poprvé použitým jako ústřední motiv tragédie, typickým příkladem renesanční literatury. I svou formou, pro středověk téměř nemyslitelnou, si upevňuje své místo v renesanci.

Již za autorova života bylo dílo parodováno, později se stalo námětem maleb, oper a jiných literárních děl. V současnosti se jedná o jednu z nejčastěji filmovaných Shakespearových her. Hlavním tématem díla je láska dvou milenců zrodu už věky znesvářených kterým se i přes nepřízeň osudu podařilo najít si k sobě cestu. Autor nám také ukazuje, že stejně jako nenávist a láska dokáže člověka zaslepit. Když se k ní pak přidá již výše zmíněná nenávist, pramenící ze sporu rodů vždy skončí katastrofou. Autor nám také možná chtěl poukázat na nutnost vzdorovat různým tradicím, abychom mohli dojít štěstí. V tomto případě naši milenci vzdorují přáním svých rodin, svou sebevraždou náboženství a například Julie neuposlechnutím přímých otcových příkazů.

ČASOPROSTOR

Děj je zasazen především do Verony v době renesance, tj. někdy v 15. nebo 16. století. Načas se příběh přesune i do nepříliš vzdáleného města Mantovy. Časové zasazení je možné i bez konkrétní zmínky v textu díky chování postav. Ty své chování nepodřizují víře a dokonce se nezdráhají mezi sebou mluvit o milostných záležitostech.

POSTAVY

Jednou z hlavních a zároveň titulních postav je Romeo z rodu Monteků. Je synem starého Monteka a paní Montekové. Je to čestný a vzdělaný mladík. Zpočátku je nešťastně zamilován do dívky Rosaliny, po spatření Julie se ale hluboce a vášnivě  zamiluje právě do ní. Romeo se přátelí s Benvoliem, který se neostýchá si do Romea přátelsky rýpnout, jinak je ale rozumný a spory se snaží řešit beze zbraně v ruce. Zároveň je to i Romeův bratranec. Romeo se též často stýká s Merkuciem, příbuzným vévody Escala. Mercutio se nechá snadno vyprovokovat a často se chová zbrkle. Nestydí se také komukoliv vysmívat do očí.

Druhou titulní postavou je Julie, dcera paní Kapuletové a starého Kapuleta. Je to velmi spanilá ale také velmi mladá dívka. Když se s ní poprvé setkáváme, chová se i vlivem svého věku naivně. V průběhu hry ale vyspívá, stává se moudřejší a zkušenější. Je hluboce oddaná a věrná Romeovi, takže se nebojí kvůli němu si i sáhnout na život. Velmi se liší od středověkých hrdinek, protože se nezdráhá odporovat svému otci a sama rozhoduje o svém životě.

Významnější postavou z jejího okolí je například chůva, která k Julii chová až mateřskou lásku a je důvěryhodná. Jako jedna z mála ví o tajném sňatku a přesto tajemství nevyzradí. Dalším příslušníkem rodu Kapuletů je i Tybalt, synovec paní Kapuletové. Charakterem se podoná Merkuciovi, je vznětlivý a k Montekům chová největší zášť.

Do děje také významněji zasáhne Paris, vévodův příbuzný, který si měl Julii vzít za manželku. Z jeho slov se dá usuzovat, že Julii má upřímně rád, spor mezi Monteky a Kapulety mu připadá zbytečný. Je čestný a spravedlivý.

V neposlední řadě ve hře vystupuje i otec Lorenzo, františkánský mnich. Oběma milencům se pokouší pomáhat, dokonce je i oddá. Chová se k nim laskavě, díky svému stáří má mnoho zkušeností, je moudrý. Na Romeovi a Julii mu záleží. Když od Romea poprvé slyší o jejich citech, upozorňuje ho na ukvapenost jejich rozhodnutí. Posléze ale vidí, jak hluboce se oba milují a poté dělá vše pro to, aby mohli být oba milenci spolu šťastní.

KOMPOZICE

Děj tragédie lze rozdělit dle aristotelovy ideální stavby dramatu na 5 částí. Expozici nebo také úvod nám poskytuje hned první odstavec, kde chór v prologu představuje celý příběh. Zmiňuje se o letitém sporu a prozrazuje i konec hry. 

Kolize nastává, když se na plese pořádaném Kapulety setkávají Romeo a Julie a zamilují se do sebe. Mezi jejich rody ale panuje hluboko zakořeněná zášť a zdá se, že nemohou být spolu. I přes nepřízeň osudu se vezmou.

Krize přichází ve chvíli, kdy Romeo zavraždí Tybalta, synovce paní Kapuletové, a tím se pomstí za smrt svého přítele Merkucia. Kvůli svému činu je Romeo vyhoštěn z Verony. Julie si navíc má za manžela vzít hraběte Parise.

K zvratu dochází, když otec Lorenzo vymyslí plán, jak umožnit milencům být spolu. Julie souhlasí a v předvečer své svatby vypije zvláštní jed, kvůli kterému vypadá jako mrtví. Zdánlivě zesnulá je pohřbena do rodinné hrobky a otec Lorenzo posílá Romeovi dopis s informacemi o jejich záměru.

Celý příběh končí katastrofou protože se Romeo dozvídá o Juliině smrti, aniž by měl šanci přečíst si list s vysvětlením. Ještě v Mantově si kupuje silný jed a vrací se do Verony. Na hřbitově se setkává s truchlícímu Parisem a po krátké potyčce ho zabíjí. Romeo sestupuje do hrobky a vypije jed. Julie se za pár okamžiků probudí a otec Lorenzo jí vypravuje, co se přihodilo. Otec utíká, když zaslechne hlasy. Julie si bere Romeovu dýku a probodne se, o chvíli později umírá. Do hrobky se konečně dostávají i rodiče obou milenců a otec Lorenzo jim vše vysvětluje. Až nad mrtvými těly svých dětí jsou oba rody schopny se usmířit a ukončit tak letitý svár. 

Pokud nepočítáme počáteční prolog jako začátek hry, první scénou je ukázka rozepře mezi Monteky a Kapulety. Tu sice vyprovokují obyčejní sluhové, brzy ale zbraně tasí i hlavy rodů a nebýt zásahu vévody, jistě by byla prolita krev.

Celé dílo je rozděleno na pět jednání. Ta se pak dále člení na scény: první na pět, druhé na šest, třetí a čtvrté znovu na pět a poslední na pouhé tři scény. Začátek a konec pak od zbytku hry odlišuje zpěv chóru. Promluvy chóru se liší i z rytmického hlediska. Oba verše tvoří jambický pentametr, takzvaný blankvers. Prolog se rýmuje dle schématu ABAB (rým střídavý). Poslední promluva navazuje rýmem na předchozí vévodovu a schéma je ABABCC. Prolog je sonetem a svou stavbou přímo odpovídá takzvanému anglickému (někdy též nazývaném shakespearovskému) sonetu. Zbytek promluv se nerýmuje a ani nemá pravidelný rytmus.

JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY

Promluvy postav by se daly rozdělit do dvou skupin. Do první by patřila Julie, Romeo, vévoda, otec Lorenzo a pár dalších postav. Všichni tito lidé mluví vyšším stylem a používají tropy a figury. Mezi ně patří např. personifikace: hvězdy se schovaly, luna stříbrem polévá koruny stromů, jitro se usmívá. Také najdeme mnoho přirovnání, například tma jak pian s popelavou tváří, člověk jako květ dva vládce hostí, vypadá, jak se na chlapa patří. I epitet je zde využit hojný počet, například sladká noc, hořký konec (tyto dvě jsou i kontrasty), neurvalá dlaň. Dále se objevují metafory, například cválejte k západu, ohnivý hřebci (zde je i apostrofa) tím jsou nejspíše myšleny sluneční paprsky, rozevřu tvé shnilé čelisti a do mordu ti vecpu další chod (Romeova slova předtím, než spáchal v hrobce sebevraždu). Velmi zajímavé se mi zdály i použité oxymorony, například úctyhodný vrah, líbezný lotr, nemocné zdraví, studený žár.

Oproti tomu postavy služebníků mluví nízkým stylem, používají hovorová až nespisovná slova: řek, kde se rajdáš, moula, tadydle, dobrej, a také se často uráží, například trdlo, blázne, ty hlavo dubová atd.

Po zásluze potrestán?

zdroj: Facebook

Dva roky a osm měsíců. To je verdikt, který si Alexej Navalnyj vyslechl od moskevského soudu. I přes to, že okamžitě podal žádost o odvolání, podařilo se mu dosáhnout pouze zkrácení svého trestu. Abych byla přesnější, zkrácení o dva měsíce. Ale jaké okolnosti ho k jeho hrozícímu uvěznění dovedly?

Alexej Navalnyj je ruský právník, který se nejvíce proslavil jako vůdčí postavou opozice vůči vládě Vladimira Putina. Je lídrem opoziční politické strany jménem Rusko budoucnosti a v roce 2018 se pokusil zúčastnit prezidentských voleb jako kandidát. Naneštěstí ale ne nepřekvapivě byla jeho účast zakázána na základě předchozích usvědčení týkajících se jeho údajné zpronevěry. 

Protikorupční fond

zdroj: Wikipedie.org

Také je zakladatelem FBK, neziskové organizace zabývající se vyšetřováním, odhalováním a zabraňováním korupce vysokých státních funkcionářů. Navalnyj společnost založil v roce 2011 a od té doby se stala terčem mnoha politicky laděných zátahů obvinění a zatýkání za účelem její likvidace. Navzdory veškerým těmto okolnostem se FBK i nadále daří publikovat na svém Youtube kanálu dokumenty o výsledcích svého pátrání.

Otrava

Všechny nepříjemnosti a “incidenty” konečně vyvrcholily na podzim loňského roku. 20. září byl Alexej Navalnyj otráven. Symptomy otravy se poprvé projevily na palubě letadla a Navalnyj byl hned po nouzovém přistání rychle převezen do nemocnice v Omsku, což mu patrně zachránilo život. Tam zůstal hospitalizován až do svého převozu do Berlína. Zde doktoři potvrdili otravu nervovým jedem ze skupiny Novičok. Po důkladném vyšetřování byl celý incident zpětně vysledován až k FSB, ruské tajné službě, přičemž Navalnyj zůstává i nadále přesvědčen o zapojení Putina.

Palác pro Putina

zdroj: Wikipedie.org

Během své hospitalizace přišel Navalnyj s nápadem na další vyšetřování, tentokrát týkající se samotného Vladimira Putina, přesněji řečeno pak jeho slavného paláce a prostředků, kterými k němu přišel. Ve výsledném dokumentu má každý příležitost si prohlédnout Dvorec na vlastní oči, a to díky záběrům z dronu. A že je opravdu na co se dívat!

Putinovi se podařilo vybudovat státě, s palácem jakožto největší obytnou budovou v Rusku. Oficiálně zapsané území, které k budově patří, se rozprostírá na téměř 70 000 m2. Jeho součástí je, mimo jiné, přístav, několik vinic, Čajový domek, kostel a mnoho dalšího. Některé z kurióznějších staveb jsou například podzemní zimní stadion a 80-ti metrový most.

Ale jak to vypadá se zabezpečením sídla? Ani zde Putin v nejmenším nešetřil. Celý pozemek obepíná plot a nad celým územím je vyhlášena bezletová zóna. Samotná cesta k paláci vede přes několik kontrolních bezpečnostních stanovišť, kde je návštěvník nucen podstoupit celkovou prohlídku. Lodě se za žádných okolností k mysu s palácem nesmí přiblížit na vzdálenost jedné míle (přibližně 1,5 km).

V dokumentu je též odhaleno, jakých prostředků bylo použito k zisku potřebných prostředků a je i poukázáno na Putinovi komplice. A ukazuje se, že většina peněžních zdrojů pochází z daní. V tomto článku nebudu zacházet do dalších detailů, ale pro zájemce je dokument zdarma dostupný na Youtube kanálu Alexeje Navalného zde (dokument existuje už i v anglickém dabingu zde).

Zatčení, rozsudek a protesty

zdroj: Wikipedie.org

17. ledna tohoto roku se Navalnyj vrátil do Ruska, jenom aby byl zatčen hned na letišti. Důvod zatčení? Navalného porušení podmínky svým odjezdem ze země kvůli své otravě a následnému převozu do Německa. Tento incident okamžitě odstartoval vlnu protestů a nepokojů po celém Rusku. Největší protesty se pak odehrály 23. a 31. ledna. Policie zatkla více než 10 tisíc lidí, kteří se do protestů zapojili. Jejich rozsudky se pohybují mezi pokutami až po krátká odnětí svobody. Protesty jsou v současné době pozastavené do jara a léta, aby nedošlo k odvedení pozornosti od zářijových parlamentních voleb, a to na vlastní přání Navalného.

A kterým obviněním vlastně Navalnyj čelil? Prvním bodem obžaloby byla zpronevěra týkající se FBK. Další pak následovalo hanobení veterána 2. světové války. Toto obvinění sice ke konečnému verdiktu nic nepřidalo, mělo ale sloužit k dalšímu očernění Navalného.

Zacházení s Navalnyjm samozřejmě přitáhlo pozornost západního světa. Mnoho politiků otevřeně kritizovalo soudní proces a požadovalo jeho okamžité propuštění. Rusko veškerou kritiku odmítlo jakožto vměšování se do vnitřních záležitostí suverénního státu. Odvetou Evropské unie bylo, porpvé v historii, využit takzvaného Magnitského zákona, který dovoluje na konkrétní ruské vládní představitele  uvalit sankce. Mezi tyto sankce patří např. zmrazení jejich evropských aktiv a zákazy cestování.

Amnesty zasahuje

V poslední době došlo k dalšímu vývoji situace, když byl Navalnému organizací Amnesty International odebrán titul “vězeň svědomí”. Tento akt byl ospravedlněn Navalného proti-imigrantskými výroky vyřčenými na počátku jeho politické kariéry v roce 2007. Navalnyj svá tvrzení odmítl stáhnout. Tato akce posloužila k další diskreditaci Navalného. A díky prank callu cíleného na jednu z vysokých představitelek Amnesty, kdy se volající vydával za Leonida Volkova (jeden z Navalného spolupracovníků), víme, že i Amnesty si uvědomuje škodu, který tento čin způsobil.

Umístění: neznámé

Po vyslechnutí si verdiktu byl Navalnyj převezen zpět do moskevské věznice. Ale od čtvrtka 25. února je jeho umístění neznámé.  Ruská trestanecká služba potvrdila jeho přesun do neznámé trestanecké kolonie. Trestanecké kolonie jsou běžnými formami ruských vězení, kde je od vězňů očekáván výkon těžké dřiny. Naneštěstí tento převoz může zabrat nejen několik dnů ale i týdnů, kdy ani Navalného rodina nebude znát jeho umístění.

Nyní můžeme pouze doufat, že evropské vlády budou i nadále tlačit na Navalného propuštění. Současně i Evropský soud pro lidská práva požaduje osvobození Navalného. A teď nastala ta pravá chvíle Rusku ukázat, že Evropská unie nebude snášet porušování lidských práv.

Nový vývoj událostí

V pondělí 1. března Evropská unie uvalila sankce na 4 vysoké vládní představitele v souvislosti s Navalného stíháním a následným odsouzením. Mezi tyto úředníky patřili, mimo jiné, i šéf ruské vězeňské služby a generální prokurátor. Navíc OSN konečně vydalo své hlášení týkající se otravy novičokem. Toto prohlášení oficiálně otravu označuje jako “úmyslně provedené s cílem vyslat jasné, zlověstné varování” všem, kdo se protiví vládě.

Kolonie

Nejdůležitějším faktem ale zůstává (i když v současnosti ještě ne oficiálně potvrzeném), tvrzení několika ruských novin ohledně místa výkonu Navalného trestu. Dle ruských novinářů se má jednat o Trestaneckou kolonii č. 2 (též známou pod zkratkou IK 2), nedaleko města Pokrov ve Vladimirské oblasti. Navalného YouTube kanál zveřejnil nové video, ve kterém jsou popisované podmínky, které musí vězni snášet. Všechny svědecké výpovědi od bývalých trestanců popisují tuto kolonii jako “místo, kde není nic povoleno”. Vězení považované za tvrdé i na ruské standardy, instituce stále využívající metody, které se příliš neliší od těch středověkých.

Takže s čím může Navalnyj během výkonu svého trestu počítat? Jeho vyhlídky nejsou v nejmenším dobré. Ponižování, psychologický nátlak, fyzické týrání a naprostá izolace jsou tu na denním pořádku. S vězni je zacházeno jako s něčím, co je méně než lidská bytost. Musí zakoušet šikanu ze strany dozorců a dokonce i ostatních vězňů. Nejdříve vystavováni psychickému zneužívání, poté nuceni vykonávat otrockou práci. Koho by zajímaly další informace ohledně kolonie, doporučuji zhlédnout video zde.

zdroj: France24

Izolace a suchary

Nicméně, jak Navalného nejnovější příspěvek (z 3. března) na Instagramu naznačuje, právě pobývá v Zadržovacím zařízení č. 3 poblíž města Kolčugino ve Vladimirské oblasti. Dle vlastních slov právě setrvává v izolaci s dalšími dvěma vězni a zůstávají dobře naladěni. Čas si krátí sušením sucharů a pokoušejí se vymýšlet různé postupy přípravy. Navalnyj tvrdí, že je v pořádku, ale že nemá přístup ke zprávám z okolního světa. Nejmenovaný zdroj dále potvrdil, že karanténa v tomto zařízení předchází převozu do Pokrovské trestanecké kolonie (viz výše). 

A jak nám pan Navalnyj přeje vše nejlepší, tak i my doufáme, že zůstane bez újmy a brzy bude dosaženo jeho propuštění.

No good deed goes unpunished?

source: Facebook

Two years and eight months. That is the verdict Alexei Navalny received from the Moscow court. After immediately appealing against the decision of the court, he only managed to achieve a reduced sentence. Reduced by two months, to be exact. But what even led to his imminent imprisonment?

Alexei Navalny is a Russian lawyer, mostly known as an opposition leader against Vladimir Putin’s government. He is the leader of an opposition political party called Russia of the Future, and he also tried to run for president in 2018. Unfortunately, but not unsurprisingly, he was barred from participating because of his previous criminal convictions regarding his alleged embezzlement. 

Anti-Corruption Foundation

source: WIipedia.org

He is also the founder of the FBK, a non-profit organization concerning itself with investigating, exposing and preventing corruption of the high government officials. Navalny established it in 2011, and since then, it was a target of many politically-motivated raids, lawsuits and arrests to liquidate it. Despite all of these occurrences, the FBK still manages to publish documentaries about the finds on their Youtube channel.

The Poisoning

All of these inconveniences and smaller “incidents” finally culminated in August 2020. On the 20th of August, Alexei Navalny was poisoned. The symptoms first presented themselves on a plane, and after an emergency landing, Navalny was rushed to a hospital in Omsk. He remained there until his transport to a hospital in Berlin. There the doctors confirmed a poisoning by a nerve agent, Novichok. After an investigation, everything was traced back to the FSB, a Russian secret service, with Navalny still convinced that the order came from Putin.

The Palace for Putin

source: WIkipedia.org

While hospitalized, Navalny came with an idea for the next investigation. This time regarding Vladimir Putin himself and, more specifically, his famous palace and the means with which he had it built. In the resulting documentary, everyone has a chance to see the Dvorec for themselves, thanks to high resolution drone images. And there is a lot to see.

Putin managed to create a state-within-state, the palace itself being the largest private residential buildings in Russia. The officially confirmed area consists of almost 70 000 m2. It includes a port, various vineyards, a teahouse, a church and much more. One of the more curious structures is, for example, an underground ice hockey rink and an 80-metres long bridge.

But what about security? Putin spared no expense here either. A fence encloses the grounds, and there is a no-flight zone above the estate. Journey to the Palace requires going through multiple security check-points with full searchings. All boats must always remain at least one mile from the cape with the palace.

The documentary also exposes the means used to gain the money and even points at Putin’s accomplices. And it turns out that most of the monetary resources come from taxes. I will not go into more details, but for those who are interested, the documentary is freely available on Alexei Navalny’s YouTube channel here.

The Arrest, the Trial and the Protests

source: Wikipedia.org

On the 17th of January this year, Alexei Navalny returned to Russia only to be arrested right at the airport. The reason? Navalny’s violation of parole by departure from Russia due to his poisoning and subsequent transport to Germany. This incident immediately sparked waves of protests all over Russia. The biggest protests took place on the 23rd and 31st of January. The police arrested more than 10 000 people for joining in the protesting, with sentences ranging from short-term imprisonment to fines. The protests are currently postponed until Spring and Summer to not distract from the parliament elections in September, which was Navalny’s wish.

And which charges did Navalny face? First, there was the embezzlement accusation concerning FBK and then the slander of a World War II veteran. Although this accusation did not add any time to the sentence, it served mainly to discredit Navalny even more. 

Navalny’s treatment naturally brought the attention of the Western world. Many politicians openly critiqued the court process and demanded his immediate release. Russia condemned all of the critiques as meddling in the internal affairs of a sovereign state. As a retaliation, the EU decided to, for the first time, use the so-called Magnitsky Act, allowing to sanction specific Russian officials. The sanctions include freezing their European assets and travel bans. 

Amnesty Intervenes

During a recent development, Alexei Navalny was stripped of his title ‘prisoner of conscience’ by Amnesty International. Their reasoning for this act were Navalny’s anti-immigrant statements issued in 2007, which he refused to retract. This action served only to, again, discredit Navalny. And thanks to a prank call to one of the Amnesty officials, where the caller pretended to be Leonid Volkov (one of Navalny’s coworkers), they admitted this move had done much damage.  

Location: Unknown

After receiving the verdict, Alexei Navalny was moved back to the Moscow prison. But since Thursday, due to a process called etapirovaniye, his whereabouts are unknown. The Russian Penal Service just confirmed his transfer to an unknown penal colony. Penal colonies are common forms of prison in Russia, where the prisoners are expected to perform labour. Unfortunately, the transfer may take several days or even weeks, when not even Navalny’s family may not know where he is.

Now, we can only hope that the governments will continue to put pressure on Navalny’s release. Consequently, the European Court of Human Rights also demands Navalny to be freed. And now is the right time to finally show Russia that the EU won’t stand for the violation of human rights.

New development

On Monday, the EU placed sanctions on four high Russian officials in response to Navalny’s prosecution and subsequent verdict. Those officials were, among others, the head of Russia’s prison service and the prosecutor general. Moreover, the UN finally released its report on Novichok poisoning. The statement officially labels the poisoning as “deliberately carried out to send a clear, sinister warning” to those opposing the government.

The Colony

But most importantly, although it is not officially confirmed, many Russian news reports claim that Alexei Navalny will serve his sentence in the Penal Colony no. 2 (also known by the initials IK2), near the town of Pokrov in Vladimir Oblast. Navalny’s YouTube channel released a new video detailing the conditions which the prisoners have to endure. All of the witness accounts from the former inmates describe the prison colony as a “place where nothing is allowed”. A prison considered horrible even by Russian standards, an institution using methods more suited for the Middle Ages.

So what can we expect Navalny to experience? His prospects are not bright in the least. Humiliation, psychological pressure, physical abuse and complete isolation are a part of the ordinary day there. The prisoners are treated as lower than human beings, forced to endure bullying from the wardens and even other inmates. First exposed to psychological abuse, they then have to do slave labour. To everyone interested in more details about the colony, I would recommend watching the video here.

source: France24

Isolation and crispbread

However, as Navalny’s last Instagram post from 3rd February implies, he is currently in Detention facility No. 3 in town, Kolchugino in Vladimir Oblast. According to his words, he is in isolation with two other prisoners, and their spirits are rather high. They are enjoying themselves drying crispbread and trying different approaches to making it. He claims he is okay, although he does not receive any information from the outside world. An unnamed source confirmed that the quarantine in this facility precedes Navalny’s transfer to the Pokrov Penal Colony mentioned above.

And as Mr Navalny bids us best wishes, we too hope he will remain unharmed, and his release will soon be accomplished.