Jak bys popsal svůj dosavadní život?

Jako báječný. Kupříkladu jsem se setkal se spoustou významných lidí a také spolupracuji na prestižních projektech (Šaldoviny nevyjímaje).

Co rád děláš ve svém volném čase?

To se různí. Zajímám se o hromadnou dopravu (nebo ji fotím), sedím u počítače (hraji hry, programuji/modeluji či se „hrabu“ ve Wikipedii), vytvářím prezentace a referáty, nárazově se učím na testy (vždy den předem) a najdou se i jiné aktivity.

Jaká je tvoje nejoblíbenější kniha?

Rád čtu hlavně odbornou literaturu o dopravě. Láskou k beletrii příliš neoplývám, zapříčinilo to hlavně školní povinné čtení.

Jsi spíše introvert nebo extrovert?

Zde je odpověď jasná, a to sice, že se cítím být introvertem. Promluvím pouze ve chvíli, kdy je to nezbytně nutné. Dvojnásob to platí u lidí, se kterými nejsem dostatečně seznámen.

Máš radši snídani, oběd nebo večeři?

Vzhledem k faktům, že u snídaně přemítám, co mě v daný den (ve škole) čeká a obědvám většinou ve školní jídelně, tak zbývá už jen večeře. K té si mohu konečně dopřát, na co mám chuť.

Co bys chtěl dělat, až dokončíš studium na našem gymnáziu?

Ideálně vystudovat nějakou dopravní fakultu a v tomto oboru pracovat; když bude dostatek sil, tak si i založit společnost.

Čím nejradši přispíváš do Šaldovin?

Ze začátku to byly články přímo do čísel, konkrétně zajímavosti o našem gymnáziu, reportáž a zpráva. Nyní jsem přesedlal spíše na správu nově vznikajících webových stránek, kam občas napíšu nějakou aktualitu. Tím samozřejmě netvrdím, že tištěný časopis jsem pověsil na hřebík, ale nyní tam ode mně budou zejména důležité aktuality z webu.

Máš nějaké motto, kterým se v životě řídíš?

V poslední době jsem si oblíbil větu, kterou v jedné talkshow pronesl Ivo Šmoldas, a to sice: „I zdravý životní styl končí smrtí.“ V tu chvíli mi došlo, že toto je má alfa omega.

Jaký máš názor na naše gymnázium?

Množí se ve mně různé rozporuplné názory. Jako významný přínos hodnotím, že svými nároky mě škola učí vybudovat si vhodný přístup k práci. Na druhou stranu mi gymnázium zatím dalo třeba hodně sešitů popsaných informacemi, které už nikdy v životě nevyužiji.

Naše střelkyně Malinka

Jak bys popsala svůj dosavadní život?

Svůj dosavadní život bych popsala jako hodně pestrý. Měla jsem možnost hodně cestovat a poznávat nové kultury – to snad přetrvá i do budoucna. Potkala jsem spoustu lidí, kteří mi bezesporu život změnili. Zažila jsem i ztráty, jako snad každý člověk. V současnosti jsem se svým životem spokojená.

Jaké máš koníčky?

Teď už se třetím rokem zabývám sportovní střelbou z pušky a od čtvrté třídy navštěvuji kroužek LEGO robotiky.

Máš nějakého autora, u kterého se ti líbí styl psaní?

Zrovna mě napadá J. K. Rowlingová a Harry Potter. Je to hlavně kvůli mimořádné propracovanosti a citu k detailům v příběhu. I když její knihy čtu poněkolikáté, vždy si všimnu něčeho nového.

Máš nějaké životní motto?

Snažím se žít podle zásady, že každý má vlastní příběh a to musím brát v potaz při jednání s lidmi ve svém okolí. Nikdy nemůžu vědět, jakou částí si zrovna dotyčný prochází.

Jak se ti líbí projekt Šaldoviny?

Za projekt Šaldoviny jsem nesmírně vděčná, je to skvělá příležitost vyzkoušet si něco nového a spolupracovat s kolektivem zajímavých lidí. Jsem vážně ráda, že toho můžu být součástí.

Jsi optimista nebo pesimista?

Pro kamarády se snažím být optimistická a co nejvíc je podporovat a povzbuzovat k tomu dívat se na život z jiného úhlu. Samozřejmě mám i své pesimistické chvilky, ale jsem spíš optimistka.

Jsi introvert nebo spíš extrovert?

Když jsem s lidmi, které znám, bývám otevřená a celkově spíš extrovertní. Jakmile jsem ale ve styku s neznámými lidmi, mám tendenci spíš chovat se introvertně, alespoň než si zvyknu. Takže tady je tak půl na půl.

Čteš ráda knihy/články ostatních nebo radši píšeš?

Tady se musím přiznat, že radši čtu. Psaní je sice zajímavý zážitek a mám-li dobrý nápad, ráda ho na papír zkusím přenést, ty nápady se ale bohužel neobjevují tak často, jak bych si přála.

Máš nějaké oblíbené místo, kde se cítíš příjemně?

Tak taková moje top místa mám hned dvě. Jedním z nich je možná překvapivě střelnice, protože tam se vidím se spoustou svých přátel a můžu tam dělat, co mě baví. A tím druhým se pro mě v poslední době stala Dobrá čajovna hlavně díky svojí atmosféře.

Co bys vzkázala studentům našeho gymnázia?

Ostatním studentům bych vzkázala, ať se snaží studium na FXku co nejvíc užít, aby pak na školu pamatovali s úsměvem. Přece jen jsou to naše nejlepší léta, ne?

Děkujeme Marušce za rozhovor a těšíme se na vás brzy s dalším!

Naše vášnivá ,,vařička‘‘ Lída

Představujeme Vám členku redakce Lídu, která Vás v Šaldovinách zásobuje jen samými chutnými recepty. Svůj život přirovnává k seriálu, takže se s ní rozhodně nikdy nudit nebudete, ba naopak!

Tak co, jste víc zvědaví na její další kulinářský recept v druhém čísle nebo si koušete nehty nad tím, co má Lída společného s tajemstvím pod názvem ,,sešívačka‘‘?

Jak bys popsala jednou větou svůj dosavadní život?

No přirovnání s horkou dráhou je ohraný, ale pravdivý. Já si myslím, že u mě to je jako v seriálu. Prostě se postupně píšou další a další díly a aby se diváci nenudili, musí to mít občas nějakou zápletku.

Co děláš ráda ve volném čase?

Když už volný čas mám, tak ho ráda strávím s kamarádkou v kavárně, někde venku nebo třeba i jen tak sama u filmu. Spíš teda nějak relaxuju.

Jak vnímáš projekt Šaldoviny jako přispěvatelka?

Já to vnímám jako skvělou věc. Všichni víme, že na naší škole noviny už byly. A to, že se v „projektu“ určitým způsobem pokračuje je skvělé. Nejen že v redakci se potkáš s novými lidmi, ale jsi součástí něčeho nového, co ozvláštňuje tu školu. Mě se to celkově ten nápad moc líbí.

Jelikož do Šaldovin většinou přispíváš recepty, nesmí chybět otázka: Vaříš ráda?

Vařím, a dokonce mě to i baví. Sice to nevypadá tak, že bych každý den stála u plotny, ale když mám čas, něco si klidně ukuchtím.

Jaký je tvůj vztah k FXku a ke studiu?

No, co si budeme povídat…občas to není procházka růžovou zahradou, ale snažím se všechno zvládnout, a udělat co můžu. Koneckonců, dělám to pro sebe…

Co se ti vybaví, když se řekne slovo sešívačka?

Tak to je bez diskuzí. Já, Klára a první výtisky Šaldovin. (dál bych to nerozebírala ?? ?)

Je nějaké místo, bez kterého by sis prostě svůj život v tuto chvíli nedokázala představit?

Asi ne. Nevím, nemám nějaké určité místo, na které bych byla jakoby „fixovaná“.

Jsi klimostenec? (složenina slov klima a vlastenec; prostě jaký máš názor na naši planetu a klima?)

Abych byla upřímná, tak já zrovna nepatřím k lidem, co to nějak extra řeší. Ano, jsem si vědoma toho, že nejsme asi v úplně dokonalý situaci, ale že bych se o klima zajímala, to ne. Tak jasně, nezahazuju po sobě plastové lahve na ulici, ale taky nestojím s transparentem na náměstí. Takže vlastně k celkové situaci se nesnažím stavit ignorantně, ale tak neutrálně.

K jakému zaměření pro život tě to zatím táhne nejvíce?

Tak já jsem měla vždycky vysoké cíle. A mám ráda práci s lidmi, takže bych určitě nechtěla sedět sama někde zavřená a celý den koukat do notebooku. Líbila by se mi třeba práva, ale myslím si, že si to do maturity ještě 100x rozmyslím a přehodnotím.

Máš nějaké oblíbené motto, kterým se řídíš?

Nemám nic, čím bych se řídila celý život, ale nedávno jsem v jedné knížce našla citát, který se mi moc líbil:

„Měj rád sám sebe, protože jsi to ty, s kým žiješ celý svůj život.“

Myslím si, že je to docela i pravda!

Chtěla bys něco vzkázat všem lidem na planetě?

Ehm, teď bych měla říct něco extra chytrého, ale nic mě nenapadá…

No, prostě, važte si jedni druhých a buďte optimisti. (to neznělo chytře XD )

Děkujeme Lídě za rozhovor a přejeme jí hodně úspěchů při studiu a v životě!

Kreativní smíšek aneb naše šéfredaktorka Klára

Kdo přišel s tím geniálním nápadem vytvořit školní noviny?

Kreativní studentka kvinty Klára Kopytková, naše šéfredaktorka, stojí za vznikem celého projektu. Jak sama říká, má nutkavou pořebu stále vytvářet nové věci a školní noviny byly přesně to, co nám na škole chybělo!

Pro dnešek jsme si pro vás s Klárou připravili rozhovor, ve kterém se vám naskytne možnost ji alespoň trochu poznat.

Jak bys samu sebe popsala?

Myslím, že jsem normální holka, která má potřebu vytvářet spoustu různých věcí a transformovat svoji kreativitu do mnoha činností. Ty mnohdy pro své nadšení nestíhám. Jsem pozitivní člověk. Momentálně jsem v procesu objevování nových věcí a sama sebe, a tak o sobě ještě nemám utvořený určitý obrázek. Mám ráda matiku, ale nejde mi.

Jsi extrovert nebo spíše introvert?

Myslím, že jsem něco mezi tím. Nemám potřebu být úplně středem pozornosti (většinou), ale zase mi nedělá problém mluvit při různých příležitostech s větším publikem. A taky nemám potřebu se úplně uzavírat do sebe a trávit čas o samotě, i když někdy to není zas tak špatný.

Zastáváš k životu spíše optimistický nebo pesimistický přístup?

Jednoznačně optimistický. Myslím, že člověk by se na život neměl dívat pesimisticky. Negativní postoj má totiž blíž k depresi a ta je nepříjemná. A já jsem zastáncem toho, že bychom si život měli co nejméně ztěžovat. Měli bychom na něm hledat jen to pozitivní, hledat světlo. Pozor, to ale neznamená, že kvůli optimismu přehlížím některé špatné věci, které se občas prostě stávají. To je rozdíl mezi optimistou a sluníčkářem. Jo a říkat optimistovi, že je sluníčkář taky není úplně dobrý, teda pokud tě už s tím optimismem vyloženě neštve. Zajímavé ale je, že když sluníčkáře nazveš optimistou, neurazí se. ?

Co tě baví víc: psát vlastní věci nebo číst, co už bylo jinými napsáno?

Zajímavá otázka… Myslím, že mě baví obojí stejně, záleží na tom, o čem ten daný člověk píše. Když píše o něčem, co mě zajímá a shoduje se to s mými názory (nějak mě to osloví), ráda si to přečtu. Když něco píšu sama, formuju si při tom své vlastní myšlenky a názory, ráda si opravím gramatické chyby. Pak čekám, co na to bude říkat okolí. Když se to shledá s úspěchem, ráda to pak čtu a těší mě, že někdo třeba sdílí stejný názor jako já.

Je něco, bez čeho si neumíš svůj život představit?

Kromě dýchání a spánku asi bez svých rodičů. Ale ti nejsou ,,něco“. Takže materiálně bych si svůj život neuměla představit asi bez hudby. Hudba je něco, co může rozdávat a vytvářet v nás spoustu emocí.  Sice není hudba vyloženě předmět, ale je v podstatě všude kolem nás. Předmět by byl mobil s internetem, který ale nepotřebuju k přežití, takže by se závislost na něm dala odbourat.

Máš nějaké oblíbené místo, kde cítíš jednoduše skvěle?

Jmenovitě to bude asi domov nebo nějaká kavárna. Ale jinak myslím, že všude na světě je dobře. Člověk musí mít akorát energii si to tam ,,někde“ udělat hezký. Myslím, že bychom si měli užívat a vážit si toho, že ještě žijeme na Zemi. Varianta pro další generace, seznámit se s prostředím Marsu a žít na něm, není tak rozmanitá a květnatá jako Země.

Řídíš se ve svém životě nějakým motem?

Tak nevím, jestli se tomu dá říkat moto, ale momentálně mám jednu oblíbenou větu ze Siduru:

Celý svět se vším je velmi úzký most a to, na čem záleží, je vůbec se nebát.

Sice i já občas spadnu, ale to k životu patří. Vzpomeňte na to, jak jsme se všichni učili chodit…

Jak tě napadlo začít s realizací školních novin?

Byli jsme na výletě v Hraběticích a mě napadlo, proč naše škola ještě nemá školní časopis. Máme sbor, německý gympl, debatní kroužek, skvělé studenty, skvělé učitele a časopis nikde? Tak jsem se rozhodla se toho ujmout, bez ohledu na to, jaké budou překážky.

Jak se cítíš ve své roli šéfredaktorky?

Divně. Vím, že to asi zní vtipně, když jako šéfredaktorka řeknu divně. Ale nejsem člověk, který by měl potřebu někomu rozkazovat. Spíš vše řeším tou mírumilovnější cestou. Ale chci mít autoritu, takovou tu přátelskou. Jakou taky jinou? Nemám právo nikomu rozkazovat, ani nechci. V redakci máme každý stejnou váhu hlasu. Ničí příspěvek není ničím horší než jiný. Já jsem spíš takový ,,korigovatel“ celého projektu, dávám hranice, aby časopis k něčemu vypadal.

Kde čerpáš inspiraci ke psaní?

Myslím, že život sám o sobě je mojí velkou inspirací. Je tu spoustu zákonitostí, které můžete pozorovat a potom je přetvářet v různé formy. Tudíž, kdybych to měla rozebrat, tak čerpám ze svých myšlenek a přemýšlení o různých věcech nebo zkušenostech.

Kým by ses chtěla stát v budoucnu?

Tak možná někdo čeká, že řeknu, že se vidím jako novinářka. Já se tak ale vůbec nevidím. Zajímá mě společnost a její chování, zajímají mě názory ostatních. Ale nevím, jestli se z toho už dá vyvodit, kterým směrem se vydám. Nevadilo by mi být odborníkem na historii. Moderátorka zpráv by taky šla. Vadilo by mi být chemikem nebo odborníkem na jadernou fyziku. Zatím mě to ale nejvíce táhne k něčemu humanitnímu.

Máš na svém srdci něco, co bys ráda vzkázala našim čtenářům?

Chtěla bych vzkázat všem lidem, kteří to dočetli až sem, aby se nebáli projevit svůj názor. Když ho máte totiž čím obhájit, nemusíte se bát, že se s ním neprosadíte. A i když ho nemáte čím obhájit, tak si ho teprve debatováním o něm utváříte. A tak, když k finálnímu názoru jednou dospějete, budete ho mít čím obhájit, protože o tom budete přesvědčeni. Jinak všem přeju do života jen to dobré.

Děkujeme Kláře za rozhovor a doufáme, že povede svůj tým stále výš!

Bee