HLÁŠKY UČITELŮ – DRUHÁ VÁRKA

A je to tady, vážení! Další várka těch nejlepších hlášek z úst našich učitelů je konečně zde. Děkujeme za veškeré příspěvky a doufáme, že si vybrané perličky vychutnáte stejně jako my.

Panoš: Tak to je asi zřejmě diagnóza Šída. Hodil jsem to na mobilní data a v pohodě.

Podzimková: Rostou mi tady ručičky jako houby po dešti. To je ale hezké.

Minster: Nejste moc optimističtí, vidím tam jen dvakrát ano. To není průzkum, koho budete volit.

Lysičan: Tak super, nemáme žádnou chybu! Nebo… měli jsme, ale… Jakože ne, ať z toho máme lepší pocit.

Ouhelová: Heftr je náš kamarád.

Hrůza: Když někomu, kdo je zvyklý všemu čelit přímo, něco našeptáte zezadu, úplně ho tím otrávíte. Jako Bečvu. A pak nikdo nezjistí, kdo to byl. Jako u Bečvy.

Ouhelová: Ale houbičky!

Panoš: Já jsem měl v plánu, že ten úkol taky udělám, ale pro jiný zajímavý věci, jako je čtení knížky, jsem ho neudělal.

Vaňková: Já nevím, jestli tomu bylo rozuměno.

Víte i o dalších hláškách, které by se zde měly dle Vašeho názoru objevit? Tak neváhejte a posílejte zaznamenané hlášky pomocí formuláře zde, nebo příspěvky i nadále vhazujte do speciální krabice v atriu.

Recenze: Dvě slunce. Posvítí na cestu i vám?

Nové CD Anety Langerové, které vzniklo ve spolupráci nejen s producentem a hudebníkem Jakubem Zítkem, vás dozajista dokáže uhranout svou atmosférou plnou kmitající inspirace. Vítejte ve světě Dvou sluncí. V nekonečném vnitřním prostoru, kde je snění dovoleno. Tímto trojverším na obalu CD je soubor 13 slunečných skladeb zahájen.

zdroj: www.supraphon.cz

Při prvním poslechu si zajisté posluchač všímá nejen souhry tónů, ale také textového obsahu. Co vás tedy může příjemně překvapit? Neotřelý rytmus některých skladeb či výběr rozmanitých hudebních nástrojů od violoncella, klarinetu, pozounu až po lesní roh. Ani stavba rytmu prolínající se s příjemným altem a doplňujícími dvojhlasy váš hudební cit nenechá nezasažený. Většina skladeb se ovšem nese v pomalejším rytmu, a tak si vášniví posluchači temperamentnějších žánrů při poslechu tohoto CD nejspíš na své nepřijdou.

Milovníci básní a v nich skrytých metafor či jen obdivovatelé krásy umělečna, text jednotlivých skladeb bude něco pro vás. V kombinaci s pasážemi nedoprovázenými žádnými hudebními nástroji a vhodnou intonací vyzní hloubka textu v plné své kráse. Příkladem může být například jedenáctá skladba Antonín či emotivní Jak krásné být milován.

Celé dílo je obaleno ve zvláštním nádechu klidu podobnému lesnímu harmonickému životu. Snění je tedy opravdu dovoleno a možná že je i podmínkou pro rozlití správného dojmu. Vstupujete do prostoru nekonečna a je jen na vás, jak si své dojmy interpretujete. Při poslechu nového CD vašeho oblíbeného interpreta máte většinou předem jasno, jaký bude váš konečný názor. Byť si to nechceme přiznat, má na nás při posuzování hudebního či jakéhokoliv jiného uměleckého díla vliv právě náš pohled a stanovisko náklonnosti k danému umělci. Od tohoto předem částečně zaujatého přístupu mě oprostil vánoční dárek Dvou sluncí Anety Langerové, která většinou nepatří k mým volbám při výběru hudby k poslechu. Kvalitou svého obsahu mě tento výtvor naprosto odrovnal. Kombinací všech svých prvků tvoří CD Dvě slunce unikátní dílo zasazené do podivně plynoucí koronavirové doby. Ať nám vždy na cestu svítí SLUNCE. Anebo DVĚ J? Napsala na závěr svého CD autorka a mně nezbylo než zaklapnout sofistikovaně žlutou obálku a nechat se obklopit doznívajícím pocitem blaženosti z harmonické souhry předešlých tónů.

POHÁDKA 3

KAM SE PODĚL SNÍH?

Za devatero horami a devatero řekami žila v horském městečku Eliška se svojí rodinou. Každý rok se zde pořádaly zimní slavnosti, na které se sjížděli lidé z celého kraje. Slavnosti začínaly s příjezdem svatého Martina na bílém koni.

Jenže tento rok se Martin někde zdržel. A s ním nepřišel ani žádný sníh. Celé městečko ho vyhlíželo a on stále nikde. Až si malá Eliška řekla, že ho najde a přivede na slavnosti. Vzala si nejteplejší kabát, co doma našla, babička jí připravila do termosky tajný rodinný čaj, aby se nerozstonala a vyrazila.

Rozhodla se, že půjde na nejvyšší horu, protože tam sníh leží po celý rok. Šla dlouho, ale cesta jí rychle utíkala. Když dorazila k hoře, zjistila, že je větší než čekala. Elišce to však nevadilo, přece to teď nevzdá. A tak začala dlouhý výstup nahoru. Konečně se dostala ke sněhové pokrývce. Chvíli odolávala pokušení si v něm trochu zadovádět, ale přece měla důležitý úkol a tak pokračovala. Jenže jak stoupala nahoru, počasí se horšilo. Nejdřív se jen trochu zvedal vítr. K němu se záhy přidala i chumelenice a z Elišky se stal sněhulák. Únavou už sotva klopýtala a najednou uviděla jeskyni. Schovala se v ní a po náročném výstupu usnula, jako když by ji do vody hodili.

Probudilo ji podivné frkání a pokašlávání. Ukázalo se, že v jeskyni není sama. Kousek od ní seděl jakýsi vznešený rytíř a vedle něho krásný bílý kůň. V jeskyni bylo teplo, neboť rytíř rozdělal oheň. Když si všiml, že už se vzbudila, zeptal se jí, co tu dělá. Eliška mu popravdě vylíčila, jak šla hledat svatého Martina, aby konečně začalo sněžit.

„Já jsem ten, koho hledáš.“ odpověděl jí rytíř (teď už vlastně Martin).

„Jé, tak pojďme rychle dolů, ať už ostatní nemusí déle čekat.“ byla hned na nohou Eliška.

„Tak jednoduché to ale není,“ zchladil její nadšení, „můj kůň onemocněl a já ho nedokážu vyléčit. Proto jsme se také tak zdrželi.“

Eliška si zase smutně sedla, ale ještě to nehodlala vzdát. Přece nedošla tak daleko pro nic za nic. Jak si sedla, něco pod ní zadunělo. Léčivý čaj! Vzpomněla na nápoj, který jí s sebou dala babička, a napadlo ji, proč by nemohl fungovat i na koně. Ještě než Martin stihl cokoli udělat, dala koníčkovi napít rovnou z termosky. A světe div se, čaj ho vyléčil.

Martin byl velmi šťastný, že je jeho koník opět zdráv a tak Elišce nabídl, jestli se s ním nechce svést dolů. Eliška samozřejmě souhlasila, neboť se jí to pěšky scházet nechtělo. A tak sjeli na bílém koni do města a přinesli s sebou první sníh. Slavnosti mohly konečně začít a letos se náramně povedly.

KŘÍŽOVKA: Otestujte si, jak dobře znáte Šaldoviny

Školní časopis Šaldoviny sice nemá dlouhou historii, ale i tak se už stal značkou neodmyslitelně patřící ke Gymnáziu F. X. Šaldy. Vyzkoušejte si, co vše víte o Šaldovinách, jejich obsahu a redaktorech.

Jedná se o křížovku typu across/down. Chcete-li vyplnit pojem (a zobrazit jeho klíč), klikněte na políčko označené číslem. Toto políčko značí počáteční písmeno slova.

Doporučujeme vyplňovat na počítači. Vyplňujete-li na mobilu, lépe křížovka vypadá při zobrazení na šířku.

Všechny odpovědi lze nalézt na tomto webu a v archivu čísel.

Hlášky učitelů – první várka

Přinášíme vám první várku hlášek učitelů, které nám posíláte přes formulář na příslušné stránce. Velmi děkujeme za vaši aktivitu, nyní už se ale pohodlně usaďte, vyplouváme!

Vaňková: (napíše na tabuli příklad, přičemž většině žáků je na zvracení) Vidíte tu krásu?

Minster: Já se jdu vypnout.

Procházková: Pohár mé trpělivosti se už skoro naplnil! – student: Tak ho vylejte…

Hriníková: Takže ono to vypadalo, že jen tak čmárám na tabuli… and now… stále čmárám na tabuli.

Taibr: Nepotřebuju znát vaše jména, stejně brzo umřu…

Ouhelová: Kšc! – Vaňková: P-Š-T!

Všem přispěvatelům hlášek, na jejichž hlášku se v tomto kole nedostalo, se omlouváme. Objeví se ale jistě v dalších kolech!

Pokud chcete i vy přispět, napište hlášku sem.