Víte, jaká tři „Z“ má čaj?

S podzimem přichází nejen krásná atmosféra a červené nebo žluté listí, procházky barevným parkem, ale i chladná rána se studeným větrem. V takových dnech je nejlepší sednout si k oknu a usrkávat z hrnku horký čaj.

Ano, čaj. Aniž si to nějak více uvědomujeme, stal se již nedílnou součástí našich životů. Ráno při snídani i při práci či učení upíjíme ho z hrnků ať už s citronem nebo s mlékem. Ale znáte vůbec jeho historii? Odkud pochází a kdo ho přivezl do Evropy?

Snad každý by dokázal říci alespoň to, že je jeho historie jistým způsobem spjata s Anglií, a že pochází ze staré Číny. Za jeho původem sem skutečně musíme zamířit, ale ne tam, kde by ho asi většina lidí hledala (v kuchyni), nýbrž do lékařských kruhů. Původně se totiž čaj užíval jako lék podávaný většinou s trochou cibule a se zázvorem. Jako nápoj se začal používat až počátkem 7. století. do Evropy se rozšířil až ve století 17. prostřednictvím portugalských lodí. Záhy poté se dostává i do Anglie, kde začíná být velice populární.

Nyní už ho každý považuje za samozřejmost, je k dostání v každé restauraci i v různých obchodech, přestože v minulosti to byl nápoj nejbohatších.

A na závěr několik zajímavostí:

Věděli jste že…

foto: Anežka Bémová

…zvyk čaje o páté vznikl v Anglii v polovině devatenáctého století ? Vévodkyně Anna z Bedfordu mívala často mezi čtvrtou a pátou hodinou odpolední hlad, protože večeře bývala až v osm, proto si začala dávat čaj a k němu sendviče. Později se zvyk rozšířil po celé Anglii.

…pečený čaj se opravdu peče v troubě?

…existuje i kouřový čaj? Tento typ čaje vznikl sušením čajových lístků nad ohněm, ty poté dostávaly jakousi kouřovou příchuť.

A víte, jaká tři „Z“ má čaj?

Zahřeje, Zavoní a Zachutná!

Stres, čekání a zmatek

Letiště jsou svrchovaná území, naprosto vytržená z kontextu okolního světa. Tvoří jakési mikrosvěty, které se řídí vlastním řádem a kde narazíte na mnoho podivností, jež by ve všední den vyvolaly pozdvižení. Tady? Tady člověk jen pokrčí rameny a dál se nestará. Pro mě letiště značí křižovatky cest vedoucích na neuvěřitelná místa. Ať se vydám kteroukoliv branou, můžu skončit v horké Austrálii, ve zmrzlém Reykjavíku nebo ve starobylé Káhiře. A co tedy činí letiště tak výjimečným?

Za prvé se zaměřme na samotnou budovu terminálu. Ta je navrhována, aby dokázala vyhovět všem základním lidským potřebám plus uspokojila i touhu po nákupech. Proto zde najdeme nepřeberné množství restaurací a kaváren, takže návštěvník má rozhodně šanci vybírat. Přidejte ještě obchody s elektronikou, oblečením a dalšími drobnostmi jako třešničku na dortu a voilà! Mnohdy nechybí ani kaple zasvěcené nejrozšířenějším světovým náboženstvím, zábavní zóny pro děti, sprchy, místa pro kuřáky atd. Svou samostatnost navíc završuje letiště záložním generátorem, takže ani okolní výpadky proudu neznamenají žádný problém. Okolo by mohla nastávat apokalypsa, ale letiště se to příliš nedotkne.

Jako další si přibližme rozdělení letištního „obyvatelstva“. Škatulkování se totiž neubráníme v žádné skupině lidí. Na samém vrcholu pomyslného Olympu si jako králové nebes trůní piloti. Stupeň hned pod nimi zaujímají jejich věrní pomocníci a pomocnice – palubní posádka. Další hierarchickou skupinu tvoří první z uživatelů vzdušných cest. To jsou cestující první třídy. Hned pod nimi následuje business třída a na úplném spodku pyramidy, v prachu bohatších a mocnějších, dlí ekonomická třída. A jak tomu vždy bývá, ti s nejmenším množstvím výsad samozřejmě mnohonásobně převyšují počty všech ostatních. I zde tedy uměle vytvořené imituje lidskou skutečnost.

Proto pozorování lidí pospíchajících halami patří mezi nejzajímavější způsoby krácení času. Během pěti minut lze zahlédnout muže v dokonale vyžehleném a na míru ušitém obleku, rodinku lidí v oblečení podezřele připomínajícím pyžamo, mladý pár ve značkových kabátech a botách a skupinu studentů s ohromnými krosnami. Tady téměř nic není tabu. Vezmu-li si na sebe šílený oděv, někdo si zaručeně oblékl něco ještě horšího. Lidé jsou tak zabraní do svých záležitostí, že ostatní jen krátce přelétnou pohledem a nikdo nic neřeší.  Tady je vše povoleno.

Další vlastnost, která letištím dodává jejich tajuplnosti a nevšednosti, je jejich celková atmosféra. Jako kdyby v jejich halách přestal čas ubíhat normálně. Cestovatel může přiletět z jakéhokoliv časového pásma a v cíli bude pouze „letištní čas“. Ať už je venku půlnoc, sedm ráno nebo pátá hodina odpolední, uvnitř terminálu na tom nesejde. Čas je zde neměnný, lidé spánkově deprimovaní a realita pokroucená.

Díky všem těmto aspektům na mě letiště působí jakýmsi nenarušitelným dojmem. Bylo by snadné si představit, že tu tyto rozlehlé a prosvětlené haly stojí už odjakživa a zůstanou tu i dlouho po nás. Letiště si existují, navždy nedotknutelná. Můžeme jich využít jako mezizastávky na cestě za naším cílem. Procházet, ale ne zůstat. Nikdy ne zůstat. Kdo by taky chtěl být na takovém místě zapomenut?

Zvolit menší zlo?

Prezidentské volby USA 2020

Když ručička volebního systému Spojených států nakonec v roce 2016 ukázala na Donalda Trumpa, zraky mnohých voličů se s nadějí obrátily k roku 2020. Poté, co se do čela volebních průzkumů, které provázejí i letošní volby, dostal Joe Biden, v mnohých (nejen) Američanech svitla naděje. Jak však ukázaly výsledky minulých voleb, vítězství v počtu hlasů nemusí vždy nutně znamenat post prezidenta.

Jak vyhrát s méně hlasy?

Volby prezidenta USA, nejmocnější volené pozice na světě, jsou například oproti volbám českým o poznání složitější.

Během takzvaných primárek volí občané Spojených států delegáty – každý delegát, který chce být zvolen, oznamuje, kterému kandidátovi je nakloněn. Delegáti se po zvolení sejdou na konventách, stranických sjezdech, kde v rámci strany nadpoloviční většinou hlasů vyberou jednoho kandidáta za stranu. Ten si vybere vlastního viceprezidenta a půjde se utkat s ostatními kandidáty o prezidentské křeslo.

Kandidáty, kteří vyšli z primárek, čeká období intenzivní kampaně, kde se snaží získat popularitu a podporu mezi voliči. V této fázi mnoho z nich odpadne – obvykle kvůli slabým výsledkům v průzkumech či nedostatkům financí na kampaň.

Své postoje a debatní schopnosti ukazují ve třech prezidentských televizních debatách, kterým sekunduje jedna viceprezidentská. Ke konci zbývá zhruba čtveřice neohrožených, kteří se pouštějí do finálního souboje.

Občané Spojených států mají v tomto okamžiku s trochou štěstí jasno a vědí, koho chtějí vidět v oválné pracovně Bílého domu další čtyři roky.

Jednotné Státy Americké

Každý stát má předem daný počet volitelů, kteří nakonec prezidenta vyberou. Tento počet je daný počtem obyvatel a hraje klíčovou roli v celém procesu. Stejně jako v primárkách volitelé oznamují, kdo je jejich favorit a pro koho mají v plánu hlasovat. Přímou volbou tak občané zvolí tým volitelů, kteří se následně sejdou a hlasují – jde o rozhodující hlasování v celých volbách.

Celý stát nakonec odevzdá všechny své hlasy jednomu kandidátovi – tedy pokud ve státě, který má 20 volitelů, hlasuje 11 z nich pro Trumpa, jde všech 20 hlasů Trumpovi.

Teď tedy stačí jen zjistit, kdo získal alespoň jeden hlas nad potřebnou polovinu (celkem jich je 538) a máme nového prezidenta Spojených států amerických. V případě, že kandidátů bylo i na konci více a žádný z nich nezískal potřebných 270 hlasů, volí prezidenta Sněmovna reprezentantů a viceprezidenta vybere senát.

Co teď?

Nyní, obohaceni o znalost volebního systému, pokládáme si ty samé otázky, které nedávají spát značné části světa: kdo vyhraje volby?

Přestože v současné závěrečné části voleb (samotná volba prezidenta proběhne 3. listopadu) kandidují čtyři kandidáti, dovolím si zde uvažovat pouze o dvou z nich. Nepředpokládám, že Jo Jorgensenová ani Howie Hawkins budou další hlavou Spojených států, a to i proto, že většina z nás jejich jména nikdy neslyšela.

Biden byl sice Obamův viceprezident, ale jak by se choval jako prezident můžeme jen předpokládat. Naproti tomu Trump má za své čtyři roky úspěchy i skandály, a pokud post obhájí, víme tak trochu, co máme čekat. Ať už se tedy stane hlavou Spojených států kterýkoliv z nich, jeho slova a činy budou mít dopad nejen na Spojené státy.

Bez či s vaším souhlasem jsem tedy dospěl k otázkám, které bych na závěr rád položil:

Vyhraje volby Biden, který ve volebních průzkumech vede o pár procent?

Nebo vyhraje Trump, i kdyby s méně hlasy, stejně jako před čtyřmi lety?

A nakonec: U koho z nich si přejeme, aby vyhrál?

Změna zábavy

Proč máme potřebu se bavit? A proč se za pár let zábava výrazně změnila?

V každé době se zábava mění. Bavíme se například proto, že po škole či práci máme potřebu se odreagovat nebo se prostě zbavit stresu. Já osobně si myslím, že lidi prostě omrzí stejná zábava a její vývoj je tedy přirozený, ač se zábava z různých důvodů také nemusí měnit tak rychle. Důvodem může být totalita, zaostalost států a s ní spojená chudoba.

Naopak s nástupem svobody a možností sledovat i západní filmy, které jsou dnes asi nejsledovanější se zábava také výrazně proměnila. Ke svobodě se jistě váže i rozvoj internetu a tím pádem propojení s celým světem. Vlivem internetu, který téměř každý člověk denně používá, se knihy pro většinu z nás pomalu ale jistě ztrácejí v pozadí a do popředí se dere seriálový a filmový průmysl. Oproti knihám jsou filmy totiž daleko dostupnější, řekl bych i levnější, i na kratší dobu než kniha. Na stranu druhou, knihy určitě probouzí a rozvíjí naši fantazii i kreativitu.  Doba koronaviru, kdy byl každý doma, zejména kvůli tomu, že bylo vše zavřené, určitě prospěla třeba Netflixu, který je oblíbenou seriálovou a filmovou platformou dnešní generace.

Dalším velkým tématem jsou sociální sítě. Vždy jsou minimálně tři roky na to, abychom si danou sociální síť dostatečně užili než nás její používání buď omrzí anebo je obsazena starší generací. Vzpomeňme například na Facebook, ze kterého jsme byli nuceni se přemístit na Instagram, jelikož sdílení sociální sítě se staršími (teď samozřejmě nemyslím jen seniory, ale třeba generaci našich rodičů) pro nás nebylo příjemné. I Instagram se pomalu dostává do druhé fáze a prim nyní začíná hrát například TikTok.

Neztraťme se však ve víru zábavy, nepropadněme specifickému nádechu sociálních sítí. Kvalitu bychom mohli obzvlášť v této globalizované době snadno přehlédnout a množství podnětů by nás mohlo snadno zahltit. Ale bavme se! Zejména v této nelehké době dobré seriály, filmy nebo u některých z nás i knihy přijdou víc než vhod.