Cesta za světlem

Máte dost odvahy na to, jít lesem po tmě? Jestli si na to věříte, je světelná stopovaná právě pro vás! A o co vlastně jde? Naši tělocvikáři prolezli okolí Liberce křížem krážem a připravili pro své studenty celkem tři trasy označené odrazkami. Stačí najít baterku, partu kamarádů, něco dobrého na zub a teplé oblečení a hurá na cestu.

Ta naše začala u liberecké přehrady jednoho mrazivého nedělního večera. Po prvním horolezeckém výkonu přes zamrzlé schody jsme si všichni udělali deset dřepů, abychom byli v tomto roce fit, jak nás nabádala kartička připevněná na stromě u cesty. Hned po nalezení první odrazky naše nadšení prudce kleslo, jelikož ta další se nám někam schovala. Po chvíli marného hledání, kdy už jsme skoro nahlíželi do ptačích hnízd a jezevčích doupat, nás zachránil výkřik: „Mám ji!“ Do takové situace jsme se na naší noční cestě dostali ještě několikrát, ale nakonec jsme ve zdraví dorazili k cíli.

Během cesty padlo několik hlášek a poznatků na téma: Co bychom doporučili těm, kteří půjdou po nás. Některé nejlepší bychom si zde dovolily přiložit:

Pokud se rozhodnete jít po vyšlapaných cestičkách, máte docela slušnou šanci na nalezení cíle, teda jen jestli nenarazíte na ty naše. Těch jsme totiž vyšlapali tolik, že by je za jeden večer nestihl všechny oběhat ani sám Usain Bolt.

Když nevíte kudy dál, zkuste to tím největším krpálem. Vaši tělocvikáři Vám tímto způsobem rádi pomohou zhubnout.J

Máte-li pocit, že se motáte v kruhu, jdete správně.

Jestli si myslíte, že si jen klestíte cestu místy, kam lidská noha ještě nevkročila, mýlíte se! Vaši nezdolní učitelé z FX už tu byli před Vámi.

Když už začínáte propadat trudnomyslnosti, zahrajte si na Zelenou lišku. Ta Vás nejen pobaví, ale i zahřeje!

Chtěli bychom našim učitelům tělocviku poděkovat, že nám umožnili zažít toto noční dobrodružství a povzbudit všechny, kdo ještě žádnou trasu neprošli, aby zkusili tuto nevšední stezku odvahy.

Veronika Šípková a Anežka Bémová

Anketa – psychické zdraví

Jak je na tom vaše psychické zdraví? Anketa je z důvodu citlivých témat omezena věkem. Prosíme o její vyplnění pouze studenty vyššího gymnázia. (15+)

Výsledky tohoto průzkumu budou uveřejněny v dalším čísle Šaldovin či na webu gybeat.saldoviny.cz. Dotazník je anonymní. Děkujeme za vyplnění!

Pod pokličkou vakcíny

„Jsou v tom čipy Billa Gatese, budou nás sledovat úplně všude!” nebo „Nevěřte tomu, způsobuje to rakovinu nebo AIDS!”. Tyto a mnoho dalších obvinění a nesprávných závěrů teď po internetu koluje mnoho. Všechny se týkají v současnosti snad nejsledovanější události, která se odehrává na našem území. Tou je samozřejmě myšleno očkování proti viru SARS-CoV-2, ve všeobecném povědomí zkráceném na koronavirus.

Mnoho lidí v tuto chvíli již jen s odporem sleduje segment zpráv, kde se hovoří o jednáních vlády ohledně opatřeních pro zabránění šíření koronaviru nebo o současné hodnotě systému PES. A není se čemu divit, se zavedenými opatřeními žijeme téměř rok a situace stále zůstává neměnná. Jedním z možných způsobů, jak se vrátit k normálnímu životu, zůstává vakcína, kterou se již od prosince loňského roku na našem území očkuje. Stále ale existuje poměrně značné množství lidí, kteří očkování nevěří.

zdroj: iROZHLAS.cz
UPOZORNĚNÍ: Jedná se pouze o anketu, ne o oficiální statistické šetření.

Z čeho ale tato nedůvěra pochází? V první řadě se jedná o značně rozšířené „fake news“ a konspirační teorie. A ty zase pramení ze špatně rozšířených informací o samotné vakcíně a jejích účincích. Které obavy jsou ale na místě, a které jsou jen výplodem paranoidních myslí?

Následující část článku bude obsahovat informace o obou vakcínách, které jsou na území ČR využívány, tj. mRNA vakcína od firmy Moderna (dále jen vakcína Moderny) a vakcína Corminaty od firem Pfizer a BioNTech (dále jen vakcína Corminaty). Pokud nebude řečeno jinak, informace se týkají obou vakcín.

Jak to, že vývoj vakcíny zabral tak málo času?

Virus SARS-CoV-2 spadá do větší skupiny tzv. koronavirů. Do této skupiny patřily i dříve pozorované viry SARS a MERS. Z tohoto důvodu bylo možné předchozí poznatky aplikovat i na COVID-19 a pouze změnit určitá specifika. Na vývoj této vakcíny byl také soustředěn velký nátlak kvůli dopadu tohoto viru na život ve společnosti. Vývoj byl dostatečně financován a v registračním procesu byl snížen počet administrativních kroků.

zdroj: Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMA)

Můžu se koronavirem nakazit z vakcíny?

Ne, tato eventualita není možná, jelikož vakcína neobsahuje živý virus. Jedná se o tzv. vektorovou vakcínu obsahující pouze části viru, které mají našemu imunitnímu systému umožnit se proti viru bránit. Princip je následující: vakcínou je do těla vpravena mRNA, což je molekula nesoucí protein, který koronaviru umožňuje vstoupit do buňky. Buňky lidského těla tento protein přečtou a začnou ho na krátkou dobu produkovat. Mezitím je ale rozpoznán jako cizí, tudíž se zaktivují bílé krvinky a začnou se tvořit protilátky.

Je vakcína vhodná pro každého?

U žádné z vakcín se neliší účinnost vzhledem k pohlaví a etnické rase. Důležité je vzít v potaz věk očkovaného. Vakcína Comirnaty je určena starším 16 let, vakcína Moderny až dospělým starším 18 let. V současné době je prováděn další výzkum ohledně možnosti podávat vakcínu i mladším lidem. Lidem se sníženou imunitou nehrozí v souvislosti s vakcínou žádné zvláštní nebezpečí.

Má to vůbec cenu? I po prodělání nemoci získám protilátky, proč chodit na očkování?

V současné době víme, že protilátky po prodělání onemocnění vydrží 3-6 měsíců. Oproti tomu u vakcíny jsou naše poznatky zatím omezené. Zatím platí, že imunita vydrží minimálně 4 měsíce. Dále budou nutné testy a další pozorování.

Můžou nastat nějaké komplikace či vedlejší účinky?

Stejně jako u všech ostatních vakcín i po tomto očkování mohou lidé zaznamenat nežádoucí účinky, které se ale u většiny testovaných projevovaly zejména s mírnou či středně velkou závažností a obvykle odezněly během pár dní. Nejčastěji docházelo u testovaných k únavě, bolestem hlavy, svalů či kloubů, otokům v místě vpichu a zimnice. Po druhé dávce byla u několika procent testovaných zaznamenána i horečka. Dle EMA tudíž přínosy převyšují rizika.

Koronavirus je tu s námi již více než rok, a už je dlouho načase, aby jsme se s touto nákazou vypořádali a vrátili se ke svým normálním životům. Nejspolehlivější metodou nyní zůstává očkování co největší části populace, abychom tak ochránili ty, kteří nebudou schopni se nechat očkovat. A můžeme jen doufat, že i lidé s předsudky proti vakcíně budou mít otevřenou mysl a nechají se o důležitosti vakcinace přesvědčit.

POHÁDKA 3

KAM SE PODĚL SNÍH?

Za devatero horami a devatero řekami žila v horském městečku Eliška se svojí rodinou. Každý rok se zde pořádaly zimní slavnosti, na které se sjížděli lidé z celého kraje. Slavnosti začínaly s příjezdem svatého Martina na bílém koni.

Jenže tento rok se Martin někde zdržel. A s ním nepřišel ani žádný sníh. Celé městečko ho vyhlíželo a on stále nikde. Až si malá Eliška řekla, že ho najde a přivede na slavnosti. Vzala si nejteplejší kabát, co doma našla, babička jí připravila do termosky tajný rodinný čaj, aby se nerozstonala a vyrazila.

Rozhodla se, že půjde na nejvyšší horu, protože tam sníh leží po celý rok. Šla dlouho, ale cesta jí rychle utíkala. Když dorazila k hoře, zjistila, že je větší než čekala. Elišce to však nevadilo, přece to teď nevzdá. A tak začala dlouhý výstup nahoru. Konečně se dostala ke sněhové pokrývce. Chvíli odolávala pokušení si v něm trochu zadovádět, ale přece měla důležitý úkol a tak pokračovala. Jenže jak stoupala nahoru, počasí se horšilo. Nejdřív se jen trochu zvedal vítr. K němu se záhy přidala i chumelenice a z Elišky se stal sněhulák. Únavou už sotva klopýtala a najednou uviděla jeskyni. Schovala se v ní a po náročném výstupu usnula, jako když by ji do vody hodili.

Probudilo ji podivné frkání a pokašlávání. Ukázalo se, že v jeskyni není sama. Kousek od ní seděl jakýsi vznešený rytíř a vedle něho krásný bílý kůň. V jeskyni bylo teplo, neboť rytíř rozdělal oheň. Když si všiml, že už se vzbudila, zeptal se jí, co tu dělá. Eliška mu popravdě vylíčila, jak šla hledat svatého Martina, aby konečně začalo sněžit.

„Já jsem ten, koho hledáš.“ odpověděl jí rytíř (teď už vlastně Martin).

„Jé, tak pojďme rychle dolů, ať už ostatní nemusí déle čekat.“ byla hned na nohou Eliška.

„Tak jednoduché to ale není,“ zchladil její nadšení, „můj kůň onemocněl a já ho nedokážu vyléčit. Proto jsme se také tak zdrželi.“

Eliška si zase smutně sedla, ale ještě to nehodlala vzdát. Přece nedošla tak daleko pro nic za nic. Jak si sedla, něco pod ní zadunělo. Léčivý čaj! Vzpomněla na nápoj, který jí s sebou dala babička, a napadlo ji, proč by nemohl fungovat i na koně. Ještě než Martin stihl cokoli udělat, dala koníčkovi napít rovnou z termosky. A světe div se, čaj ho vyléčil.

Martin byl velmi šťastný, že je jeho koník opět zdráv a tak Elišce nabídl, jestli se s ním nechce svést dolů. Eliška samozřejmě souhlasila, neboť se jí to pěšky scházet nechtělo. A tak sjeli na bílém koni do města a přinesli s sebou první sníh. Slavnosti mohly konečně začít a letos se náramně povedly.

Get to know our crew: Dominik Serebrianský

Další rozhovor s dalším členem redakce. Tentokrát s naším překladatelem Dominikem Serebrianským. Dominik se zajímá o dopravu a rád vaří. A jaké je jeho nejoblíbenější jídlo? To už si přečtěte sami.

Čemu se věnuješ ve svém volném čase?

Mými největšími koníčky jsou asi vaření a doprava. Co se týče vaření, tak se snažím objevovat nové recepty, pročítám kuchařky, časopisy, zbožňuji listování akčními letáky, abych zjistil, co bych kde mohl nakoupit… Vaření jako takové mě učarovalo již asi před šesti lety, ale doprava mě fascinuje už podstatně déle. Zbožňuji jízdu vlakem, tramvají nebo autobusem. Co se týče jiných dopravních prostředků, jako jsou například letadla, lodě, auta apod., tak těm jsem nikdy nepřišel na chuť a myslím, že se tak ani nestane. Také jsem zapomněl zmínit, že velmi rád sleduji historické seriály, jako poslední jsem viděl životopisný seriál o Kateřině Aragonské, která mě jako historická osobnost velmi zaujala a chtěl bych si o ní něco přečíst. Já nepatřím k těm, kteří by rádi sportovali, jelikož sporty nesnáším a nikdy bych se ani do žádného sportovního kurzu nepřihlásil, protože by mě to nebavilo a také by mě tam ani nikdo nevzal, protože jsem úplně nemožný…

Jaké jídlo máš nejradši?

Musím říct, že ve své podstatě je pro mě tato otázka velmi složitá… Já nemám vyhrazené nějaké opravdu nejoblíbenější jídlo, ale kdybych si měl vybrat, tak by to byly krémové polévky nebo jinak svíčková omáčka :-). Z krémových polévek mám nejraději dýňovou, mrkvovou nebo cuketovou. Také rozhodně nepohrdnu např. hráškovou nebo špenátovou polévkou, které taky zbožňuji ;-). Svíčkovou omáčku mám nejraději od babičky, z králíka. Ta je, troufám si říct, bezkonkurenční. 

Co bys chtěl dělat, až dostuduješ gymnázium?

O tomto jsem už prakticky rozhodnutý od doby, kdy jsem nastoupil do 1. třídy na základní školu. Vždy jsem byl fascinován učiteli, jak dovedou vše hezky vysvětlit, a tak jsem se rozhodl, že bych se taky jednou chtěl stát učitelem. Naštěstí mě to ani doteď neopustilo a došel jsem k závěru, že bych chtěl učit němčinu a češtinu na střední škole nebo němčinu na jazykovce, protože mě to nesmírně baví. Doufám, že mi to vydrží.😉

Jsi spíše introvert nebo extrovert?

Po pravdě vlastně nevím, nikdy jsem nad tím příliš nepřemýšlel. Myslím si ale, že jsem spíš introvert. Nikdy jsem nebyl příliš společenský, neuměl jsem navazovat moc přátelství. Dovolil bych si tvrdit, že jsem nikdy extrovert nebyl a pravděpodobně se ze mě extrovert nikdy nestane…

Studuješ radši doma nebo ve škole?

Musím říct, že po zkušenostech s jarní karanténou jsem se modlil, aby už distanční výuka nikdy vyhlášena nebyla, protože jsem si neuměl příliš zorganizovat učivo a podobně. Při podzimní výuce z domova už mi to tak strašně náročné nepřipadá, vše se stalo daleko přehlednějším, zavedl se jednotný systém, dokonce máme i mnohem více online hodin nežli v loňském školním roce, což nám jistě pomůže danou látku lépe pochopit, než si ji jen přečíst z papíru… Samozřejmě chodím do školy velmi rád, naučíme se několikanásobně větší objem látky, udržujeme společenský kontakt jak s učiteli, tak se spolužáky, což se nám při distanční výuce nepoštěstí. Lépe přeci komunikujeme bez prostředníka, jakým je právě počítač či mobilní telefon…

Co si slibuješ od nového roku?

Já především doufám, že COVID-19 zanikne a že budeme moci žít bez strachu a napětí, které nás dennodenně obklopují. Hlavně to musíme všichni vydržet a dodržovat opatření, která nám byla stanovena, aby koronavir navždy zmizel… Věřím, že se všichni vrátíme v co nebližší době zpět do normálního života… Do nového roku přeji všem hodně zdraví a štěstí :-).

Je nějaké místo, kam se rád vracíš?

Vždy se rád vracím domů, protože je sice všude dobře, ale doma nejlíp :-).

Líbí se Ti v Šaldovinách?

Ano, předčilo to moje očekávání. Překlady článků je myslím dobrá věc, která nás dokáže mnohé naučit… Oceňuji snahu všech, kteří se v Šaldovinách angažují. Šaldoviny vnímám jako pokrokovou organizaci, která se neustále rozvíjí. Smekám před všemi, kteří Šaldoviny od prvopočátku založili, jelikož je vidět, že si jdou za svým snem a cílem, a je neuvěřitelné, že to dotáhli až takhle daleko.