Get to know our crew: Kateřina Záklasníková

Dnes se můžete seznámit s další členkou redakce, která pro vás spolu s Amálií Tůmovou nejčastěji tvoří sekci zábavy. Ráda si čte a učí se na kytaru. A jak jí to jde? To už si musíte přečíst.

foto: Filip Novák

 Co ti v téhle době pomáhá se nejlépe odreagovat?

Nejvíc čtení, ale také třeba kreslení a hraní na kytaru. A občas se večer podívám na film.

Máš nějaké oblíbené písničky, které ráda hraješ?

S hraním na kytaru jsem začala teprve nedávno, asi před půl rokem, takže většinou nějaké s jednoduchým rytmem, třeba Tisíc mil.

Jaké žánry knížek nejraději čteš?

Většinou knížky pro mládež, nejvíc romantiku a fantasy. Sem tam si ale přečtu i nějakou klasiku.

Vzala sis z nich nějaké moudro, kterým se řídíš?

Hm… Že každý problém se dá vyřešit, když má člověk dobré přátele a rodinu, která za ním stojí a podporuje ho.

Myslíš si, že opatření omezují naši svobodu anebo, že jsou nezbytná?

Jako introvertovi mi opatření úplně nevadí, ale občas bych šla do školy nebo třeba do knihkupectví.

Co bys chtěla dělat, až dostuduješ gymnázium?

Určitě bych chtěla jít na vysokou, ale zatím ještě nevím jaký obor. Přemýšlela jsem o chemii, architektuře nebo nějakém jazyce.

Jaký je tvůj oblíbený předmět?

Nejraději mám němčinu a taky chemii, která nám začala tento rok.

Get to know our crew: Dominik Serebrianský

Další rozhovor s dalším členem redakce. Tentokrát s naším překladatelem Dominikem Serebrianským. Dominik se zajímá o dopravu a rád vaří. A jaké je jeho nejoblíbenější jídlo? To už si přečtěte sami.

Čemu se věnuješ ve svém volném čase?

Mými největšími koníčky jsou asi vaření a doprava. Co se týče vaření, tak se snažím objevovat nové recepty, pročítám kuchařky, časopisy, zbožňuji listování akčními letáky, abych zjistil, co bych kde mohl nakoupit… Vaření jako takové mě učarovalo již asi před šesti lety, ale doprava mě fascinuje už podstatně déle. Zbožňuji jízdu vlakem, tramvají nebo autobusem. Co se týče jiných dopravních prostředků, jako jsou například letadla, lodě, auta apod., tak těm jsem nikdy nepřišel na chuť a myslím, že se tak ani nestane. Také jsem zapomněl zmínit, že velmi rád sleduji historické seriály, jako poslední jsem viděl životopisný seriál o Kateřině Aragonské, která mě jako historická osobnost velmi zaujala a chtěl bych si o ní něco přečíst. Já nepatřím k těm, kteří by rádi sportovali, jelikož sporty nesnáším a nikdy bych se ani do žádného sportovního kurzu nepřihlásil, protože by mě to nebavilo a také by mě tam ani nikdo nevzal, protože jsem úplně nemožný…

Jaké jídlo máš nejradši?

Musím říct, že ve své podstatě je pro mě tato otázka velmi složitá… Já nemám vyhrazené nějaké opravdu nejoblíbenější jídlo, ale kdybych si měl vybrat, tak by to byly krémové polévky nebo jinak svíčková omáčka :-). Z krémových polévek mám nejraději dýňovou, mrkvovou nebo cuketovou. Také rozhodně nepohrdnu např. hráškovou nebo špenátovou polévkou, které taky zbožňuji ;-). Svíčkovou omáčku mám nejraději od babičky, z králíka. Ta je, troufám si říct, bezkonkurenční. 

Co bys chtěl dělat, až dostuduješ gymnázium?

O tomto jsem už prakticky rozhodnutý od doby, kdy jsem nastoupil do 1. třídy na základní školu. Vždy jsem byl fascinován učiteli, jak dovedou vše hezky vysvětlit, a tak jsem se rozhodl, že bych se taky jednou chtěl stát učitelem. Naštěstí mě to ani doteď neopustilo a došel jsem k závěru, že bych chtěl učit němčinu a češtinu na střední škole nebo němčinu na jazykovce, protože mě to nesmírně baví. Doufám, že mi to vydrží.😉

Jsi spíše introvert nebo extrovert?

Po pravdě vlastně nevím, nikdy jsem nad tím příliš nepřemýšlel. Myslím si ale, že jsem spíš introvert. Nikdy jsem nebyl příliš společenský, neuměl jsem navazovat moc přátelství. Dovolil bych si tvrdit, že jsem nikdy extrovert nebyl a pravděpodobně se ze mě extrovert nikdy nestane…

Studuješ radši doma nebo ve škole?

Musím říct, že po zkušenostech s jarní karanténou jsem se modlil, aby už distanční výuka nikdy vyhlášena nebyla, protože jsem si neuměl příliš zorganizovat učivo a podobně. Při podzimní výuce z domova už mi to tak strašně náročné nepřipadá, vše se stalo daleko přehlednějším, zavedl se jednotný systém, dokonce máme i mnohem více online hodin nežli v loňském školním roce, což nám jistě pomůže danou látku lépe pochopit, než si ji jen přečíst z papíru… Samozřejmě chodím do školy velmi rád, naučíme se několikanásobně větší objem látky, udržujeme společenský kontakt jak s učiteli, tak se spolužáky, což se nám při distanční výuce nepoštěstí. Lépe přeci komunikujeme bez prostředníka, jakým je právě počítač či mobilní telefon…

Co si slibuješ od nového roku?

Já především doufám, že COVID-19 zanikne a že budeme moci žít bez strachu a napětí, které nás dennodenně obklopují. Hlavně to musíme všichni vydržet a dodržovat opatření, která nám byla stanovena, aby koronavir navždy zmizel… Věřím, že se všichni vrátíme v co nebližší době zpět do normálního života… Do nového roku přeji všem hodně zdraví a štěstí :-).

Je nějaké místo, kam se rád vracíš?

Vždy se rád vracím domů, protože je sice všude dobře, ale doma nejlíp :-).

Líbí se Ti v Šaldovinách?

Ano, předčilo to moje očekávání. Překlady článků je myslím dobrá věc, která nás dokáže mnohé naučit… Oceňuji snahu všech, kteří se v Šaldovinách angažují. Šaldoviny vnímám jako pokrokovou organizaci, která se neustále rozvíjí. Smekám před všemi, kteří Šaldoviny od prvopočátku založili, jelikož je vidět, že si jdou za svým snem a cílem, a je neuvěřitelné, že to dotáhli až takhle daleko.

Get to know our crew: Amálie Tůmová

Dneska Vám představujeme další redaktorku. Amy s uměleckou duší pro Vás připravuje luštění, při kterém si můžete zkrátit dlouhou chvíli. Tak se pusťte do čtení!

Čemu se ráda věnuješ ve svém volném čase?

Mám strašně ráda zvířata. Jezdím dvakrát týdně do jezdeckého klubu, kde jsem už od svých osmi let. Dále mám pejska, se kterým nikdy není nuda. Nesmím zapomenout taky na moji lásku k hudbě a kreslení či malování, nedokážu vydržet den bez jediné písničky, i kdyby to byla nějaká z úplně jiného stylu, než co mám ráda. U toho malování a kreslení to je tak nějak zrovna, když mám čas a když se mi chce, avšak se na tom snažím zapracovat, protože když už kreslím, tak mě to baví.

Studuješ radši ve škole nebo doma?

Určitě raději doma. Sice mám moc ráda prostředí naší školy (a vy byste měli taky! :D), ale častokrát se hodně stresuji, což doma prostě z nějakého důvodu neexistuje. Doma jsem sebevědomější a více se soustředím na dané téma jak v online hodině, tak když dělám úkoly.

Co bys učitelům pochválila nebo vytkla při distanční výuce?

Moc je chválím za trpělivost a za to, že se vážně snaží pro nás udělat toto období co nejlepší ohledně organizačních věcí a nejen to. Momentálně nemám co vytknout, vše mi vyhovuje.

Přečteš si radši knihu nebo se podíváš na film?

Oboje! Miluju jak čtení, tak koukání na filmy/seriály. Taky jsem hodně nerozhodná, takže bych si našla hezky čas a udělala oboje. 🙂 A kdybych si měla vybrat pořadí, tak asi spíš nejdřív ten film.

Máš nějakou oblíbenou knihu nebo film, který bys doporučila čtenářům Šaldovin?

Jako film a knížka zároveň určitě Harry Potter, je to klasika :). Jinak se mi moc líbila knížka PS: Líbíš se mi, tu bych doporučila pro čtenáře, co mají rádi romantiku a střední školu. Potom třeba Jeden z nás lže je taky velmi zajímavý thriller s vraždou. Jako oblíbený film určitě unfriended a unfriended: dark web, jsou to horrorové filmy se skupinkou lidí na videochatu. Je to dost brutální, ale mě to strašně bavilo.

Čím nejradši přispíváš do Šaldovin?

Doposud jsem vytvářela s další členkou redakce,která je zároveň mou nejvěrnější kamarádkou, křížovky či osmisměrky. Ty ale nebyly jediné, napsala jsem článek a taky trochu nevydařený komiks. Určitě bych chtěla v budoucnu přispět s dalšími články a k tomu i kreslit.

Je nějaké místo, kam by ses ráda podívala?

Chtěla bych navštívit Japonsko, projít si jejich velkoměsta a zamířit i do historických částí. Ochutnat jejich kuchyni a celkově to tam celé zkouknout. 🙂

GET TO KNOW OUR CREW: TOMÁŠ RYŠKA

V tomto rozhovoru je nám potěšením představit vám Tomáše Ryšku, našeho technika, editora a vůbec všestranného pomocníka v projektu Šaldoviny. Tak se pohodlně usaďte a čtěte!

Co je vlastně prací editora časopisu?

Je to kombinace mnoha věcí, přičemž u spousty z nich se spolupracuje s někým jiným. Na začátku je potřeba určit základní strukturu čísla – jak budou články seřazené, které z nich nechat na příští číslo, nebo do kterých rubrik jednotlivé články zařadit. Dále je potřeba k některým článkům dodatečně shánět obrázkový materiál např. z důvodu nedostačující kvality pro tisk. Když je všechno takhle připravené, začíná samotná tvorba čísla, kde se přidávají různé typy nadpisů, rozvrhuje se rozložení textu, aby článek nekončil pár řádků na nové stránce (i když ani tomu se občas nedá moc dobře zabránit), přidávají se obrázky. Nakonec se doplňují články, fotky, nebo jiné materiály, kvůli počtu stran pro tisk (počet stran musí být v případě našeho časopisu dělitelný čtyřmi).

Proč ses přidal k našemu časopisu? Co tě k tomu vedlo?

Už rok před založením Šaldovin se jedna z mých bývalých spolužaček pokoušela o založení časopisu. Mám dojem, že potom dokonce byla i na první náborové schůzce Šaldovin, ale to nevím úplně jistě. Nicméně už tam jsem chtěl začít dělat grafiku, ale nakonec z toho nic nebylo a ten projekt skončil tak rychle jak začal, a tak jsem si řekl, proč to nezkusit tady. Grafika mě baví a chtěl jsem vědět, jaký to bude. Byl jsem překvapenej, jak mě to chytlo a jsem rád, že to můžu dělat.

„Vím, že některá ze současných opatření jsou nesmyslná, ale čím víc a poctivěji je budeme dodržovat, tím dřív tato „pandemie“ opadne a život se vrátí do normálnějších kolejí.“

Preferuješ distanční výuku, nebo výuku ve škole? Proč?

Ani jedno. Obojí má své výhody i nevýhody, co se pohodlnosti a náročnosti týče, tak je pro mě, navíc jakožto dojíždějícího studenta, mnohem příjemnější distanční výuka, ale zase když vezmu v potaz to, kolik se toho naučí, tak to prezenční výuka hravě dorovná. Proto u mě nevede ani jedno.

Je něco co bys naší škole vytkl během jarního režimu?

Myslím, že to naše škola zvládla poměrně dobře. Vím ale o několika školách, kde hned druhý den začali všechny hodiny normálně online podle rozvrhu. Když někdo ze studentů neměl počítač, škola mu ochotně zapůjčila notebook. Když to tak vezmu, u nás ve třídě byli 3 učitelé, kteří online hodiny dělali pravidelně, zbytek nám vždy poslal práci a udělal za celou tu dobu 1 online hodinu. Tímto nijak nechci učitele kritizovat, vím že to neměli jednoduché, ale mohli se více domluvit a používat jen jeden způsob zadávání úkolů, ať už Bakaláře, Moodle, Google Classroom, nebo Teams… Jak bylo všechno někde jinde, nedalo se v tom moc orientovat. Teď to už naštěstí někoho napadlo, takže už je to lepší, ale na jaře jsem měl někdy nutkání vykašlat se na to a dělat úkoly jen z bakalářů.

Čím se, kromě Šaldovin, zabýváš ve volném čase?

Už 8 let hraju stolní tenis a sám se divím, že mě to pořád baví. Potom jsem členem tzv. „FX teamu,“ který spravuje školní Instagram, můžete nás sledovat na @fx_gympl, kam každý čtvrtek zveřejňujeme rozhovory s jedním ze studentů, učitelů, nebo zaměstnanců školy a taktéž pořádáme různé akce např.: velikonoční Egg hunt, Suit Up! day nebo ponožkovou soutěž. Rád taky sednu na kolo a jedu se projet do Jizerek, celkově rád trávím čas v přírodě.

Je nějaká věc, kterou jsi před tím, než jsi okusil distanční výuku, bral jako samozřejmost?

Určitě více fungující Bakaláře.

Kdybys měl právě teď možnost říct jednu větu celému světu, co bys řekl?

Popravdě nevím, nikdy bych k celému světu mluvit nechtěl. Ale pokud by to bylo nutné, asi by bylo v této situaci příhodné říct něco ve smyslu: „Dodržujte opatření, která platí ve vaší zemi, ať můžeme zase co nejdřív začít normálně žít.“ Vím, že některá z těch opatření jsou nesmyslná, ale čím víc a poctivěji je budeme dodržovat, tím dřív tato „pandemie“ opadne a život se vrátí do normálnějších kolejí.

Proč ses rozhodl jít právě na Gymnázium F. X. Šaldy?

Tak to je jednoduché, na základce jsem vždycky býval mezi nejlepšími ze třídy, tak jsem si řekl, že to zkusím. Přijímačky jsem dělal na FXko a na Jergym, dostal jsem se na obě školy, ale jelikož se FX řadí mezi nejlepší gymnázia, padla volba na něj.

Na co se teď nejvíce těšíš?

Teď momentálně na to, až začneme zase normálně žít a nebudeme jen zavření doma. Štve mě, že nám zrušili úplně všechno, včetně tanečních a tréninků a bohužel se obávám, že se 2. listopadu do školy nevrátí ani ty první stupně ZŠ, natož my.

GET TO KNOW OUR CREW – BARBORA ELISOVÁ

Tentokrát tu máme rozhovor s členkou Šaldovin, která je v projektu již od jeho úplných začátků. Přišla s nápadem německé části novin, díky které se Šaldovinám dostalo úplně jiné úrovně. Byť to nemusí být na první pohled zřejmé, tento nápad sklidil a stále sklízí velký úspěch. A za ním nestojí nikdo jiný než šéfredaktorka německé části časopisu – Barbora Elisová. Pokud byste chtěli i vy navštívit Barči blog, kde se najde kapka motivace pro každého, go for it!

Na úvod je více než na místě položit otázku, která míří k původu německé části novin. Jak tě napadlo hodit do pléna návrh německé části novin?

Nápad udělat Šaldoviny bilingvální přišel velmi spontánně. Pro mě jakožto studenta německého oddělení se stala němčina běžnou součástí školního života. Celkově ale vnímám, že toto oddělení na naší škole je spíše opomíjeno, což mi přijde škoda, protože si myslím, že bychom na takovou raritu měli být více pyšní. Takže zakomponovat němčinu do našich novin mi přišlo jako dobrý nápad, jak na toto poukázat a zároveň tak také poskytnout přísun informací o dění v studentských životech i německým učitelům.

I přes to, že jsi strávila jeden studijní rok v německém Wiesentheidu, Šaldovinám zůstáváš věrná. Proč?

Musím se přiznat, že je to hlavně kvůli tomu, jak moc mi Šaldoviny přirostly k srdci. Myslím, že by se na tom shodli všichni redaktoři, kteří na novinách pracují již od samého začátku, protože je to takové naše miminko, které jsme společně vytvořili a k němu máme citovou vazbu.

Opravdový život začíná až za hranicí naší komfortní zóny.

Co je přínosem německé části pro její redaktory?

Ze začátku se zdálo, že nám německá část spíše bere čas, než že by přinášela něco dobrého. V krušných začátcích jsme si také prošli velkými pochybami, zdali to má vůbec cenu, ale s odstupem času člověk začne vnímat trochu jinak. Mně osobně překládání rozšířilo slovní zásobu, kultivovalo písemný projev a rozhodně mě naučilo, že se dá rozvitá věta o několika řádcích mnohonásobně zkrátit a její význam se nezmění. Proto jsem pevně přesvědčena, že je překládání v Šaldovinách pro každého studenta německého oddělení velmi obohacující, ačkoli za tím stojí hromada práce.

Jak vnímáš projekt, kolektiv i vývoj Šaldovin ty?

Jak jsem již zmiňovala, osobně jsem si k Šaldovinám i všem redaktorům vytvořila citové pouto. Každá redakční schůzka mě naplňuje energií, když mám možnost se setkávat s kreativními lidmi, kteří neustále přicházejí s novými nápady. Mám velkou radost vidět, že se náš tým stále rozrůstá a my společně posouváme noviny dál.

Je dle tebe problém, že v dnešní generaci upadá zájem o čtení a nahrazuje ho filmová a seriálová zábava?

Upřímně pro to mám pochopení, ačkoli nepopírám, že to problém je. V dnešní zrychlené době máme potřebu vnímat co nejvíce informací v co nejkratší době, na čemž je filmový průmysl založen, osekat děj knížky o detaily a ponechat pouze to nejzajímavější. Přiznejme si ale, že jen málo z nás se v dnešní době po únavném dni ve škole večer ještě začte do knihy. Spíše si pustíme seriál na Netflixu, u kterého nejlépe i usneme. No, a když se nás někdo zeptá, proč to tak je, přichází na řadu typická výmluva, že na to nemáme čas. Obzvláště malé děti poté ale postrádají prostor k rozvoji vlastní fantazie, což vnímám velmi negativně. Proto bych Vás všechny, naše čtenáře Šaldovin, ráda vyzvala, abyste si společně se mnou zkusili najít více času na čtení.

Bez čeho se v životě neobejdeš?

První co se mi vybavilo v hlavě, kdykoli jsem se nad touto otázkou zamyslela, byla naděje a víra. Ačkoli nejsem věřící člověk, tento bod je velmi důležitým aspektem mého života. A to hlavně proto, že v životě člověk vždy potřebuje záchytný bod. Nedějí se nám jen pozitivní věci, ale jsou tu i momenty, kdy se člověku tolik nedaří. A přesně tehdy je důležité mít něco, v co doufám, abych nestanula na jednom místě nebo se neutápěla ve smutku. A samozřejmě kafe!

Co je pro tebe v poslední době velkým osobním objevem?

V poslední době mě velmi zajímají metody biohackingu. Biohacking je kombinace umění a vědy, které studují, jak nejlépe naplnit lidský potenciál. Hodně mi to pomáhá pochopit lépe vlastní tělo, kontrolovat svojí náladu i zdraví. Pokud by někoho z vás biohacking zaujal, určitě doporučuji poslechnout si podcast BrainWeAre, kde se autoři Vojta a Kryštof tomuto tématu intenzivně věnují.

Kdybys měla možnost se podívat do budoucnosti, kde by ses viděla za deset let od této chvíle?

Doufám, že už ne ve škole, ale v bílém plášti s titulem.

Takže hodláš studovat medicínu?

Na konci života budeme litovat jedině věcí, o které jsme nepokusili.

Ano, chtěla bych, ale i kdybych se vydala jiným směrem, tak si rozhodně přeju být v životě šťastná.

Máš v blízké době nějaké cíle a sny, které by sis chtěla splnit?

Většinou se snažím stanovovat si nějaké dlouhodobé cíle, ke kterým se dopracovávám postupně. Momentálně jsem však studentka, tudíž mi nyní postačí zvládnout stresovější testová podzimní období, která přichází.

Jaké je tvoje motto pro tuto zvláštní nejistou dobu?

Happinnes can be found even in the darkest of time if one only remembers to turn on the light.

Kdybys měla možnost říct teď celému světu jednu větu, co bys řekla?

Nebojme se spojit, táhněme za jeden provaz a držme spolu. I když jsme každý odjinud a jiné národnosti, tak si myslím, že naše budoucnost tkví v tom, že budeme fungovat všichni dohromady, ať se to týká čehokoliv.