DISTANČNÍ VÝUKA: GYMNÁZIUM F. X. ŠALDY

Tento rozhovor byl uskutečněn s Klárkou Loulovou. Děkujeme za Tvůj čas!

Jak probíhá distanční výuka na vaší škole? Kolik hodin strávíte učením online a kolik sami?

Na naší škole se bere výuka velmi vážně, tudíž velká většina profesorů dává do svých hodin spoustu svého času a úsilí. Každopádně myslím si, že všichni už začínáme být unavení a otrávení.

Během normálně fungujícího roku jsem se po prezenční výuce ve škole připravovala na následující dny přibližně jen dvě hodiny svého času. V dnešní době kolikrát prosedím u učení celý den, až do noci. Není tomu tak pokaždé, přesto velmi často. Jak jsem ale stihla zpozorovat, záleží na jednotlivci i samotné třídě. Náš ročník má možná až přebytek online hodin, oproti ročníkům jiným. Ale nestěžuji si. Každá situace vyžaduje oběti a přeci jen záleží na nás samotných, jak se vypořádáme sami se sebou.

Umíte si zorganizovat čas?

Zprvu jsem v tom měla celkem guláš, hh. Úkoly jsem odevzdávala na poslední chvíli nebo pozdě, skoro jsem přirůstala k pracovnímu stolu a záda mě proklínala při každé online hodině. Neměla jsem ani pomyšlení na nějakou pauzu třeba venku u rybníka. Ale postupně jsem se naučila odpočívat během volných hodin, dokonce si někdy zacvičit a odpoledne stíhám chodit na krátké procházky. Neustále myslím na povinnosti, kterých je nespočet, ale snažím se držet hlavu vzhůru.

Jaké vidíte výhody na distančním způsobu vzdělávání?

Všimla jsem si, že se víc zamýšlím nad tím, co se přes den rozhodnu dělat. Totiž například jít na procházku mi přidá klid na duši a já se mohu lépe soustředit na úkoly, které mě každé odpoledne čekají. Nebo když si zacvičím, cítím, jak mi tělo děkuje, že jsem nad ním nezanevřela a nejsem jen po uši utápěná v učení. Také pravidelně jím, na což jsem ve škole neměla čas. Mohu si vařit sama, zlepšovat se v tom.

Největší výhodu je ale dle mého názoru čas, který máme jen sami pro sebe. Můžeme podnikat kroky, které nás posouvají dál a ty stojí jen a pouze na naší motivaci a touze něco dělat. Zkrátka a dobře, naučila jsem se myslet na svou budoucnost.

Jaké vidíte nevýhody na distančním způsobu vzdělávání?

Nevýhody podle většiny převahují, i když já si myslím, že záleží na postoji každého z nás. Názory, že výuka je neplnohodnotná a nedostačující jsou možná namístě, ale dá se to zvládnout. Každopádně na distanční výuce nejvíce utrpěla moje záda a tělo, které zprvu malinko chřadlo. Taky rozhodně nejsem jediná, komu tahle situace přitížila na psychice. Ne vždy se daří být pozitivní, když svět kolem nás je uzavřený do sebe, stejně tak my.

Máte pocit, že se při distanční formě vzdělávání opravdu učíte? Rozveďte prosím.

Záleží. Jsou dny, kdy se u hodiny koukám z okna a přemýšlím o úplně jiných věcech. Nebo si jdu do kuchyně udělat kafe apod., aniž bych vůbec poslouchala přednášejícího učitele. Naopak se někdy „zabejčím“ a pracuji na škole od rána do večera, až se ze mě skoro kouří, hh. V takovém případě doháním právě chvíle, kdy jsem byla na hodině duchem nepřítomna.

Jak se stavíte ke kamerám při online hodinách? Musíte je mít zapnuté? Zapínáte si je? Proč?

Kamery mi nevadí, možná snad i naopak. Ráda vidím interakci ostatních, připadám si pak soustředěnější. Člověk se i pak tak podvědomě snaží vypadat zaujatě nebo připraveně. Hodiny bez kamer jsou dle mého názoru mnohem nudnější a lze se v nich snadněji ztratit nebo přestat dávat pozor.

Zapínáme je jen v případě několika mála hodin, většinou se jedná o předměty humanitního charakteru (společenské vědy, sociobiologie a kultura, humanitní seminář), u někoho třeba i jazyky.

Máte motivaci se učit? Měnila se nějak v čase?

Přijde mi, že se mění každý den. U mě to nefunguje tak, že bych měla větší motivaci na úplném začátku karantény a teď naopak žádnou. Já měla různá období, buď po dobu několika dnů, týdnů, i měsíců, kdy jsem motivaci měla nebo neměla. Samozřejmě se hůř a déle dostává z období psychického vyhoření a jakékoli osobní problémy mají silný dopad na tuto problematiku. Člověk by ale měl umět „překliknout“ v hlavě a postavit se na vlastní nohy (ať už s pomocí nebo sám od sebe).

Jak byste zhodnotili úroveň své psychické pohody během distanční výuky v čase?

Kdybych měla porovnat dobu před koronavirem a dnešní dny, rozhodně jsem si pohoršila. Ovšem s tím souvisí spousta jiných opatření než jen uzavření školy, která mě omezují a já tak nemohu dělat věci, které mě odjakživa činily šťastnou.

Jakou strukturu má nyní váš běžný den?

Vstanu, nejlépe kolem sedmé, půl osmé. Jdu si udělat snídani, aby během výuky žaludek netrávil sám sebe, a sednu si k počítači. V téhle fázi jsem po dobu několika hodin, oběd většinou jím také během výuky a snažím se alespoň o přestávkách malinko protáhnout. Odpoledne většinou vyrazím někam ven nebo si zacvičím jógu a podívám se na seriál. Do večera (někdy do noci) pak už jen dělám přípravu a úkoly do školy na druhý den, popřípadě něco napřed (to se ale moc nestává, hh).

Máte nějaké tipy pro zpestření domácího vzdělávání, které byste doporučili ostatním studentům?

Rozhodně se pokuste vyplnit čas něčím, co vás naplňuje. Udělejte si chvíli na sebe a zapomeňte na věčné sezení u počítače. Zacvičte si, projděte se, podívejte se na nějaké odlehčující video, háčkujte, běhejte, tvořte… Cokoli, co vás posune dál. Protože teď je na to čas.

Vyhovuje vám distanční forma vzdělávání? Chcete zpátky prezenční výuku? Proč? V některých ohledech mi vyhovuje velmi. Nakonec bych se ale do školy vrátit chtěla, už jen kvůli lidem. Na téhle době mi totiž nejvíc chybí společnost a přeci jen, motivace jednou dojde, kdyby tato opatření měla trvat o mnoho déle.

Máte nějaké motto do této nelehké doby?

Rozhodnutí, která uděláš dnes, definují tvůj zítřek.