Tentokrát tu máme rozhovor s členkou Šaldovin, která je v projektu již od jeho úplných začátků. Přišla s nápadem německé části novin, díky které se Šaldovinám dostalo úplně jiné úrovně. Byť to nemusí být na první pohled zřejmé, tento nápad sklidil a stále sklízí velký úspěch. A za ním nestojí nikdo jiný než šéfredaktorka německé části časopisu – Barbora Elisová. Pokud byste chtěli i vy navštívit Barči blog, kde se najde kapka motivace pro každého, go for it!
Na úvod je více než na místě položit otázku, která míří k původu německé části novin. Jak tě napadlo hodit do pléna návrh německé části novin?
Nápad udělat Šaldoviny bilingvální přišel velmi spontánně. Pro mě jakožto studenta německého oddělení se stala němčina běžnou součástí školního života. Celkově ale vnímám, že toto oddělení na naší škole je spíše opomíjeno, což mi přijde škoda, protože si myslím, že bychom na takovou raritu měli být více pyšní. Takže zakomponovat němčinu do našich novin mi přišlo jako dobrý nápad, jak na toto poukázat a zároveň tak také poskytnout přísun informací o dění v studentských životech i německým učitelům.
I přes to, že jsi strávila jeden studijní rok v německém Wiesentheidu, Šaldovinám zůstáváš věrná. Proč?
Musím se přiznat, že je to hlavně kvůli tomu, jak moc mi Šaldoviny přirostly k srdci. Myslím, že by se na tom shodli všichni redaktoři, kteří na novinách pracují již od samého začátku, protože je to takové naše miminko, které jsme společně vytvořili a k němu máme citovou vazbu.
Co je přínosem německé části pro její redaktory?
Ze začátku se zdálo, že nám německá část spíše bere čas, než že by přinášela něco dobrého. V krušných začátcích jsme si také prošli velkými pochybami, zdali to má vůbec cenu, ale s odstupem času člověk začne vnímat trochu jinak. Mně osobně překládání rozšířilo slovní zásobu, kultivovalo písemný projev a rozhodně mě naučilo, že se dá rozvitá věta o několika řádcích mnohonásobně zkrátit a její význam se nezmění. Proto jsem pevně přesvědčena, že je překládání v Šaldovinách pro každého studenta německého oddělení velmi obohacující, ačkoli za tím stojí hromada práce.
Jak vnímáš projekt, kolektiv i vývoj Šaldovin ty?
Jak jsem již zmiňovala, osobně jsem si k Šaldovinám i všem redaktorům vytvořila citové pouto. Každá redakční schůzka mě naplňuje energií, když mám možnost se setkávat s kreativními lidmi, kteří neustále přicházejí s novými nápady. Mám velkou radost vidět, že se náš tým stále rozrůstá a my společně posouváme noviny dál.
Je dle tebe problém, že v dnešní generaci upadá zájem o čtení a nahrazuje ho filmová a seriálová zábava?
Upřímně pro to mám pochopení, ačkoli nepopírám, že to problém je. V dnešní zrychlené době máme potřebu vnímat co nejvíce informací v co nejkratší době, na čemž je filmový průmysl založen, osekat děj knížky o detaily a ponechat pouze to nejzajímavější. Přiznejme si ale, že jen málo z nás se v dnešní době po únavném dni ve škole večer ještě začte do knihy. Spíše si pustíme seriál na Netflixu, u kterého nejlépe i usneme. No, a když se nás někdo zeptá, proč to tak je, přichází na řadu typická výmluva, že na to nemáme čas. Obzvláště malé děti poté ale postrádají prostor k rozvoji vlastní fantazie, což vnímám velmi negativně. Proto bych Vás všechny, naše čtenáře Šaldovin, ráda vyzvala, abyste si společně se mnou zkusili najít více času na čtení.
Bez čeho se v životě neobejdeš?
První co se mi vybavilo v hlavě, kdykoli jsem se nad touto otázkou zamyslela, byla naděje a víra. Ačkoli nejsem věřící člověk, tento bod je velmi důležitým aspektem mého života. A to hlavně proto, že v životě člověk vždy potřebuje záchytný bod. Nedějí se nám jen pozitivní věci, ale jsou tu i momenty, kdy se člověku tolik nedaří. A přesně tehdy je důležité mít něco, v co doufám, abych nestanula na jednom místě nebo se neutápěla ve smutku. A samozřejmě kafe!
Co je pro tebe v poslední době velkým osobním objevem?
V poslední době mě velmi zajímají metody biohackingu. Biohacking je kombinace umění a vědy, které studují, jak nejlépe naplnit lidský potenciál. Hodně mi to pomáhá pochopit lépe vlastní tělo, kontrolovat svojí náladu i zdraví. Pokud by někoho z vás biohacking zaujal, určitě doporučuji poslechnout si podcast BrainWeAre, kde se autoři Vojta a Kryštof tomuto tématu intenzivně věnují.
Kdybys měla možnost se podívat do budoucnosti, kde by ses viděla za deset let od této chvíle?
Doufám, že už ne ve škole, ale v bílém plášti s titulem.
Takže hodláš studovat medicínu?
Ano, chtěla bych, ale i kdybych se vydala jiným směrem, tak si rozhodně přeju být v životě šťastná.
Máš v blízké době nějaké cíle a sny, které by sis chtěla splnit?
Většinou se snažím stanovovat si nějaké dlouhodobé cíle, ke kterým se dopracovávám postupně. Momentálně jsem však studentka, tudíž mi nyní postačí zvládnout stresovější testová podzimní období, která přichází.
Jaké je tvoje motto pro tuto zvláštní nejistou dobu?
Happinnes can be found even in the darkest of time if one only remembers to turn on the light.
Kdybys měla možnost říct teď celému světu jednu větu, co bys řekla?
Nebojme se spojit, táhněme za jeden provaz a držme spolu. I když jsme každý odjinud a jiné národnosti, tak si myslím, že naše budoucnost tkví v tom, že budeme fungovat všichni dohromady, ať se to týká čehokoliv.